laboratoř Spirita-san

First topic message reminder :

V paláci Espady je mnoho místností a tohle je jedna z nich. Umístěná v podzemní části s trochu komplikovaným přístupem. kdo není zván a vstoupí dovnitř je v zápětí rozložen na kopičku trusu z myšího albína. Často u vchodu hlídají i někteří členové Espady

Takai

Pokud to jen hraješ, tak si skvělý herec, protože málo kdo dokáže zahrát tak přesvědčivě rozklepané nohy
věnoval jsem 32jce svůj "nejlepší" úsměv.
A pokud tak věříš své "dokonalé" dedukci, proč si ji nezkusíš ověřit?
ono slovo "dokonalé" jsem vyslovil s maximálním možným opovržením které se do něj vešlo.

Elisa Resta


Položím mu ruku kolem ramen a začnu ho trošičku houpat ze strany na stranu. No tak, neplakej, to bude dobrý... uvidíš že jo. Na co by sis chtěl hrát??? Já si s tebou ráda pohraju. Hodím pohledem po Mukudovi. Mukude, mohl bys ho prosím už zabít, tenhle chudáček z něj má strach. Moc prosím. Udělám psí oči a čekám co bude.

Sen Mukude

Odmítám s tebou bojovat, protože se špínou jako ty se nechci umazat, tu počest nechám nějákému shnigamimu na menší úrovni........... Potom se jeho druhé větě zasměju i já a řeknu: Kdo řek že dokonalé, já sem jenom řek že jí mám většinou přesnou a byly tam mé domněnky, které jsou někdy pravdivé jindy ne...... ty tady plácáš z hladu, bež si někde ulovit hollowa možná tě opravdu zabije a bude od tebe možná pokoj, možná budem všichni spokojeni........

Takai

Opět jsem se krátce zasmál.
Oooo ano jak hrdinské. Používat tvrdá slova když duše tvrdá není. Copak mladíku, snad se z tebe nestává člověk? Protože to co zní ze tvých slov je strach. A ten bys ty cítit neměl, jsi přece Hollow a nemáš srdce.
na chvíli jsem se zamyslel.
Na druhou stranu, díru máš v hrudi a srdce očividně v kalhotách, tak to asi bude ta chyba.

Suicida Ruin

Já...já nevím. Na honěnou už jsme si hráli, na schovávanou taky....zahrajeme si člověče! zakřičel jsem se zjevným potěšením v hlase a rozeběhl se směrem ke skříni. Problém byl v tom, že cestou ke skříni stál Kakuza, k mě bokem. Jak jsem se rychle otočil a vyběhl, naboural jsem do něj (a věřím, že s mou váhou a tím, že se chvástá a nedává pozor, jsem ho pěkně srazil na zem.) Jé, promiň, já tě neviděl. řekl jsem s neviností malého dítěte a pokračoval jsem dál ke skříni. Vzal jsem člověče a sedl si zpět k Elise. Vysvětlím ti, jak se to hraje... a začal sjem jí osvětlovat pravidla.

Sen Mukude

Hodně jsem se zasmál, což se mi hodně nestává a nakonec jsem odvětil: myslím, že jediný kdo má ted něco v klahotách jsi ty....... a ty jsi docela zvláštní hollow že umíš cítit strach, který nikdo nevydává, ale já ho teď spíš cítím s tebe a ať tě ani nenapadne šáhnout na Suicudu nebo já šáhnu na tebe a to se ti líbit nebude

Takai

Pravda je že jsem moc nedával pozor a Suicida mě srazil na zem do něčeho co připomínalo parodii na boční kotoul, ze kterého jsem se vyškrábal na nohy.
Oooo, opravdu? Velká slova od někoho tak malého
zasmál jsem se a s klidným úsměvem na tváři jsem přešel k Suicidovi který chystal svou hru a položil mu ruku na rameno.
V pořádku mladej? Byla to docela šlupka, nestalo se ti nic?
celou dobu jsem si přitom dával pozor na případné Mukudeho pohyby.

Sen Mukude

á tohleo vůbec cenu, jsem tichý a klidný člověk, tak proč se otravuju s někým tak bezcenným a natolik hloupým........ Když takai šáhnul na suicodovo ramenu sonidem jsem se objevil vedle něho, ale ruky mi zůstaly v kapsách, i když nemohl vědět jestli jsem něco udělal nebo ne, protože se ozvaly moje dva sonido kroky. Jeden za něj druhy vedle něj..........

Suicida Ruin

Trochu jsem vsedě nadskočil, když se mě dotkla Kakuzova ruka. Podíval jsem se nahoru s podezíravým pohledem a ruka šla automaticky pro hůl. Jo, ne, vlastně promiň. Jo, jsem v pohodě, nic mi není. Tobě koukám taky ne. Promiň, nedával jsem pozor... řekl jsem mu. Trochu jsem se přitom zakoktal...Pak jsem se otočil zpátky ke hře.

Elisa Resta


Otočím se za Suicidou přesně ve chvíli, kdy to napálí do Takaie. Bože, ten je úžasnej. S napjatým výrazem čekám co bude dál.

Takai

V pořádku, nic se nestalo.
Odpověděl jsem Suicidovi a pokojeně sundal ruku z jeho ramene, načež jsem se otočil na Mukudeho.
Říkal jsem to, velké řeči ale nic víc. Jsi jako člověk celý se kroutíš ve strachu ze smrti. To je rozdíl mezi tebou a mnou, já se jí nebojím. Postavil jsem se jí čelem a ovládl ji. Kdežto tvou moc omezuje tvá zabedněnost a trach. To je důvod proč se mi nemůžeš postavit a vyhrát.
mluvil jsem zcela klidně a zdvořile s úsměvem na tváři a ruce nedbale položené na Zanpakuto, přitom jsem si ale dával pozor na pohyby všech kolem mě.

Sen Mukude

Opravdu??? teď se usměju jak nejlíp můžu a jak vysvětlíš to říznuté oblečení na tvých zádech...........

Takai

Velmi jednoduše, máš bujnou představivost zbabělče.
Stále jsem se úsmíval. Naneštěstí pro něj a jeho lež tasení a opětovné uschování Katany a tedy i Zanpakuto je doprovázeno poměrně charakteristickým zvukem který bych opravdu nepřeslechl, stejně jako bych musel cítit pohyb jeho meče na svých zádech.

Sen Mukude

Tak se podívej a uvidíme kdo má bůjnou představivost...... když to kakuza nečekla použil jsem vytasení meče a ten zvuk se ztratil ve zvuku sonida, což mně mnohem více fyzicky vyčerpalo než jsem čekal, ale nedal jsem to na sobě znát. Navíc jsem jí ani nudělal dokonale (provedeno při prvním sonidu). Začal jsem cítit ránu na rameni po druhým mukudem, ale ignoroval jsem jí.............

Takai

Vzhledem k tomu kdo je z nás dvou lepší šermíř a také tomu že jsem si dával pozor na tvé případné pohyby(psal jsem to) můžeš na to že bys mě dokázal zezadu seknout aniž bych si toho všiml rovnou zapomenout.//navíc si to nepsal ani ve svém příspěvku, tak nevysírej nebo si vzpomenu že jsem vlastně probodl tvůj krk a ty se právě teď hroutíš na zem v kaluži vlastní krve//
Ale aby se neřeklo, zatímco měl ten ignorant vesele ruce v kapsách předvedl jsem mu jak vypadá rychlé tasení meče a sekl jsem ho šikmo přes hrudník. Do švihu mečem jsem se opravdu položil tak abych pokud možno způsobil smrtelné zranění. . Vzhledem k tomu že stojí uvolněně s rukama v kapsách a já mám celou dobu ruku na meči má...hodně malou šanci uhnout.

Sen Mukude

Trochu převpanen jeho útokem, jsem se chystal něčemu akovému uhout, ale než se tak stalo tak jsem se nemohl hýbat z neznámého důvodu. Celé mně tělo vypovídalo službu, a tak mně kakuza pěkně říznul po celé délce trupu, ale hiero mně zachránilo od smrtelnho zranění. Zjistil jsem, že ta moje rána po druhém mukudem se zase ozvala a začala pekelně bolet. POřád lae stoojím nehnutě na místě a vypadám jako socha, která krvácí. Nejsem schopný jediného slova.

Takai

Lezli mi na nervy vážně až moc a to že mě tenhle malej zmetek napadl zezadu byla poslední kapka. Bylo mi jedno proč se z ničeho nic zastavil a stuhnul. Podstatné bylo že tohle byl boj o moje postavení jakožto 31. Espady, podstatné bylo že on mě napadl a teď krvácel. Proto jsem udělal krok směrem k němu a jediným obratným pohybem se mu pokusil useknout hlavu. Protože můj meč není meč Shinigamiho, jeho duši to neočistí, jeho tělo nezmizí a já tak budu mít příležitost sežraz jeho tělo a sílu.

// než se o to pokusíš přečti si pravidlo 12.

//jestli si myslíš že můžeš beztrestně provokovat, útočit na mou postavu a pak se spoléhat na to že tě kvůli nějakýmu pravidlu nemůžu zabít, tak máš docela směšnou představu o světe

Suicida Ruin

S první krví jsem ssebou cuknul. To, co jsem viděl, mi vrátilo mé staré já. Vymrštil jsem se mezi Takaie a Mukudeho. Jelikož jsem větší, schytal jsem to do hrudníku. Rána bolela neuvěřitelným způsobem a byla dost hluboká. Bylo jasné, že ho chce zabít. Trochu jsem vyrhknul a krev ze mě vystříkla směrem řezu. Chytl jsem Takaie za zápěstí. Zabíjet slabé je moje práce. Nezapomínejte, kde právě stojíme. Ještě počkej, Takai, tvůj čas přijde. A ty Mukude ho buď zab nebo ho neprovokuj. S tím jsem vrazil jednu ránu pěstí Mukudovi. Těžce jsem oddychoval. Rána se celkem rychle zacelovala a já se po chvíli zase postavil. Pojďte si zahrát člověče... navrhl jsem, nicméně jsem stále držel Takaiovo zápěstí.

// 1. problém první krev byla až to jak jsem ho sekl přes hrudník on mi předtím rozpáral jenom bundu a to podle svých slov tak rychle že jsem to nedokázal zaregistrovat ani já to znamená že tys to nedal určitě taky
2. problém nejsem si jistý ale Twist říkala že máš hrát dítě a ne se vracet k mentalitě popravčího
3. problém celá ta má akce proběhla v rozmezí asi vteřiny až dvou jsi zaměstnaný hrou a stejně jako já nemáš žádné Sonido takže to prostě nemůžeš stihnout

to si aspoň myslím já ale nejlepší bude počkat na admina

//Pánové, stejně přijde Twist a celý nám to zavře. Vzpamatujte se, všichni! Uvědomte si, že stojíme v laboratoři Spirit-sama se spoustou baněk s tím ohromným reiatsu.
Zaprvé: Kashike by ani neměl stát na nohou kvůli tomu reiatsu.
Zadruhé: Lyall není GM na tomto fóru a neví, jak to mám dohodnuté s Twist po ICQ.
Zatřetí: Nebudeme zabíjet postavy. Já jen zabránil porušení pravidla číslo 12. Měl bys být vděčný. Nadruhou stranu, Cleaner pravidla neporušil. Protože tě nechtěl zabít. Můžeš ho ukopat do bezvědomí, můžeš mu uřezat končetiny, můžeš ho neuvěřitelně ponížit, ale jakmile napíšeš, že mu chceš useknout hlavu, což by ho zabilo, máš smůlu a porušuješ pravidla.
Protože ze všeho ostatního se pomalu ale jistě zregeneruje. Stejně tak, když jsi byl zády ke mě, mohl jsem "jako hru" prostě vzít tyč a provrtat tě skrz naskrz, aniž bys měl šanci uhnout. A neudělal jsem to.

Závěr: Můžu se vracet k některým myšlenkám a projevům, protože mám střípek v hlavě jen půl dne. Nebudeme se vraždit ani na sebe útočit zbraněmi s úmyslem zranit, aniž by k tomu dal hráč svolení. Ale hlavně: Tyto všechny posty se staly. Cleaner a já máme řez přes hrudník, Kakuza má rozřízlou uniformu na zádech a Kashike hraje člověče.

Tímto končím tuhle nesmyslnou diskusi, do které jsme se všichni namočili.
Pojďte hrát člověče a ne*erte bohy...

laboratoř
8-ka zmizela kdoví kam- né že by jste to vnímaly. Momentálně jste totiž zaujati sami sebou a svou 'hádkou.' Nakoenc ucítíte přítomnsot Spirita-san. Nebo spíš- až te´d víte dke se nachází. Byl tu totiž celou dobu, jen se skrýval, aby vás mohl potají poslouchat. Je opřený o kádi v které plave člověk a zamyšleně si mně bradu.¨
Suicido, pojď ke mě.
když nepřijdeš ty k němu, přijde on k tobě a ponoří ti ruku do těla. Né že by tě zraňoval či ti tvořil nějakou obří ránu, ale jeho ruka proplouvá tvým tělem bez toho aniž by za sebou zanehcávala krvavou cestu. Cítíš jak něco uchopila ve tvém nitru. Jedna tvá část se toho zbavit chce, ale druhá nikoliv. S trochou násilí z tebe vypáčí střípek zabalený růžovou mlhovinou (podobně jako novorozeně v dečce). Obojí uschová do záhybů sukně a tebe přepadá obrovská nevelnost při které se ti podlomí kolena.
Mělo by to být v pořádku. Pokud se chcete zabíjet, nyní můžete. Ale né tady vevnitř více méně to znamená: už můžete jít, momentálně pro vás nemám žádný úkol.

PS: vaše kočkování vážně zatim číst nebudu, souboje na smrt se budou odehrávat venku ze Spirit-sanovo laboratoře. V případě že s nim chcete něco dořešit pořešit nějak to zakamuflujte do příspěvků a dořešíme to.

Suicida Ruin

V momentě, kdy do mě pronikla ruka Spirit-sama, věděl jsem, co přijde. Věděly to obě moje polovičky. Padl jsem na kolena a vzduch prořízl ohromný výbuch mého reiatsu. Zhluboka jsem oddychoval a snažil jsem se vzpomenout si, co se ten den dělo. Ač jsem se snažil, co jsem chtěl, nevzpoměl jsem si. Vstal jsem a prázdným pohledem jsem se podíval na všechny přítomné. Děkuji, Spirit-sama... uklonil jsem se a vyšel ven z místnosti.

Sen mukude

Když přijde Spirit- sama, tak chvilku znervózním. když domluví tak nakonec na něj zavolám: Vážený Spirit-sama, potřebuju o nečem s vámi mluvit....... trochu ztlumím hlas, ale všichni mně stejně uslyší Má to něco společného s mojí misí a potřebuju vyvětlení........ Možn budete shcopen mi ho dát.