Ostatní prostory ve městě

Někdy daleko a daleko ani nevím kde, prostě někde na ulici
Yakumo

Tak pojď! Zakřičel jsem a už pomalu odcházel z Ichiraku..Ayatsuji mě však za chvíli doběhla a konečně jsme mohli v klidu jít až k mému domu. Heh je to ještě daleko, mimochodem nepotřebuješ něco na spaní? Nebo ti stačí snad to, co máš... teď na sobě? Zeptal jsem se trošku rozpačitě a nejistě, jelikož v ženách se nevyzná ani člověk jako já. Hmm, tak co? Optal jsem se znovu a čekal na její reakci.

Někdy daleko a daleko ani nevím kde, prostě někde na ulici
Ayatsuji

Vykročila som za ním a na tvári som mala spokojný výraz. Hm myslím že by som zbehla.. niečo si zobrať, na seba a tak. Povedala som trocha v rozpakoch a po tom som zastavila. Prosím počkaj chvíľku .. hneď som tu je to necelý blok odtiaľto. Povedala som a už som sa rozbehla smerom domov pri čom som doslova letela ulicou. Sem tam som takmer spadla až kým som nenarazila do predných dverí domu v ktorom bývam. Rýchlo som vytiahla kľúče ktoré mi tak tri, štyri krát padli na zem a až po tom sa mi podarilo odomknúť. Vbehla som dovnútra a do svojej izby pri čom som ju celú prevrátila hore nohami až kým som nevyhrabala malú tašku a nenahádzala nejaké čisté spodné prádlo s pyžamom a čistou školskou uniformou. po tom som si tam ešte hodila zubnú kefku a špeciálny sprchový prípravok na citlivú pokožku .. tiež niečo podobné na vlasy. keďže som nemala moc pigmetu tak sa o to trebalo dosť starať. Po tom som konečne po takých desiatich minútach trafila na miesto kde som nechala čakať Yakuma a ospravedlňujúco som sa naňho pozrela. Gomene že idem tak neskoro ale už mám všetko. Usmiala som sa a čakala som či vyrazíme ďalej.

Blízko domu rodiny Saitou
Yakumo

Tak jdeme, Ayatsuji? Oslovil jsem ji jménem a opět stejně jako minule ji chytl ruku a začal tahat za sebou, po možná třiceti minutách jsme došli k našemu baráku, no nazval bych to spíše jako vila s krásným exteriérem a možná i interiérem, to se neví. Tak pojď, řekl jsem ji s úsměvem a došel až k brance, kterou jsem nakonec otevřel a šel rovnou ke dveřím domů.. Pomalu jsem otevíral a řekl. Tadaima! Vlastně nikdo doma není, tak proč to říkám, no nevadí. Hej pojď, Ayo-chan! Zařval jsem na ni, exteriér ji nejspíše dost zaujal, no oproti interiéru to byl jenom zlomek, krásný gauč, plazmovka a mnoho dalších věcí, to všechno obsahovala vila naší rodiny. Tak co na to říkáš? Optal jsem se ji zvědavě, jestli to na ní třeba nebyl moc velký luxus, nebo tak něco.

dom rodiny Saitou
Ayatsuji

Kráčala som za ním, teda skôr som bola ťahaná a aj tak tá cesta trvala niečo okolo pol hodiny. Keď sme tam však prišli celkom ma to ohromilo, všetko tam bolo proste krásne, aj tá bránička dávala najavo že tu nežijú obyčajný ľudia ale slušný boháči, keď ju otvoril a vstúpil na pozemok tak som pomaly išla za ním a všetko som si vonku obzerala. Ostala som aj chvíľu len tak stáť a spamätala som sa až keď ma zavolal dovnútra. Rýchlo som tam pribehla a vnútro ma ohromilo ešte viac. Jee Yakumo_kun, máš to tu nádherné.. tvoji rodičia musia byť vážne v balíku. Konštatovala som a vyvaľovala som oči všade naokolo. Po tom som vstúpila hlbšie do bytu a pohľad som otočila na Yakuma. Heh dnes bude sranda.. je to tu veľké myslím že sa mi tu bude páčiť. Povedala som nadšene a po tom som sa na chvíľu zamyslela.. Hmm kde sa môžem zložiť? spýtala som sa ho ku koncu a čakala na jeho odpoveď.

Dům rodiny Saitou
Yakumo

Následuj mě.. Řekl jsem ji a šel o patro výše, do místnosti hned vedle mého pokoje.. Tohle je pokoj pro návštěvníky, je podle mě úplně normální stejně jako všechno ostatní, když vyjdeš a podíváš se nalevo určitě uvidíš i koupelnu, všechno tam je neboj, vedle v místnosti spím zase, pod náma je kuchyně a obyvák jsi už viděla, ostatní tuším není potřebné. Dokončil jsem a pomalu sešel dolů ze schodů až k telezivi, kterou pomocí ovladače zapnul a díval se na zprávy, popravdě nejspíše z nudy, kdo ví.

dom rodiny Saitou
Ayatsuji

Uhm.. prikývla som na znak toho že rozumiem a pomaly som si na postel hodila tašku, otvorila som ju a vybalila si snáď všetky veci ktoré som v nej mala. Rýchlo som si vyzliekla školskú uniformu a dala na seba krátku bielu pohodlnú sukňu s bielym nátelníkom, to bolo vlastne aj všetko, ostatok som znova nahádzala do tašky a po tom som prešla pohľadom po izbe. Chvíľku som sa len tak obzerala no po tom som otvorila dvere na chodbu a zbehla som dole do obývačky kde sedel Yakumo, rýchlo som tam vošla a sadla som si hneď vedľa Yakuma pri čom som sa mu zapozerala do očí. Dávajú tam niečo.. hmm zaujímavé? spýtala som sa ho no popravde ma to vôbec nezaujímalo a bola som celá ponorená myšlienkami v Yakumovi, dalo sa povedať že som ho hltala pohľadom.

Ulice
Akira a neznámý hollow

Procházel jsem se ulicí, rozhlížel jsem se po okolí, hledal jsem nějaký úkryt, kde bych mohl přečkat dnešní noc. Pomalu se začalo stmívat, lidí na ulici stále ubývalo. Najednou se zdálky ozval nelidský řev a dupot. Zem se otřásala jako kdyby bylo nějaké zemětřesení. Bylo to stále blíž a blíž, přicházelo to mým směrem. Zrychlil jsem na tempu, něco ve mě mi říkalo , že se blíží nebezpečí. Zastavil jsem se až před 3 patrovou vilou, snažil jsem se popadnou dech. Žádný řev nebo dupot jsem už neslyšel. Myslel jsem , že už jsem v bezpečí ale opak byl pravdou. Přímo z temnoty vystoupila 5 metrová obluda s bílou maskou a dírou uprostřed hrudníku. První co mě napadlo bylo slovíčko Hollow. Chtěl jsem utéct, hollow mě však chytil do svých pracek a začal mě očichávat. Mmmm... Bounto, toho jsem nikdy neměl. Nejdřív , než se staneš mou součástí tak si s tebou trochu pohraju. Hollow se rozesmál svým nelidským hlasem a mrštil mě do vzduchu. Narazil jsem do skla, nejspíše do okna nějakého z domu a tvrdě narazil do zdi. Náraz mi vyrazil dech, všude jsem měl zabodnuté střepy.


=> Yakumo a Ayatsuji uslyšeli zvuk rozbitého skla a velké rány ve třetím patře. Mohlo je to celkem dost vyděsit.

Dům rodiny Saitou
Yakumo

Už jsem skoro spal, no probudilo mě když si vedle Ayatsuji sedla a na něco se ptala.. Víš že ani nevím? Řekl jsem ji a rozcuchal vlasy.. Není tam nic zajímavého, takže to nejspíše můžu vypnout. Odvětil jsem a pomocí ovladače telku vypnul, chtěl jsem si jít něco ukuchtit, ale nebylo mi to dovoleno, jelikož do mého bytu vletěl nějakej pošuk. Když jsem k němu došel, viděl jsem že je to ten tulák či co.. Hele, jestli u mě chceš bydlet, tak mi to prostě můžeš jenom říct, nemusíš se fakticky zabíjet a rozbíjet mi okno. Řekl jsem mu naštvaně a poté se podíval na rozbité okno, jeho zranění mě nějak moc nezatěžovali.

Dům rodiny Saitou
Akira

Pomalu jsem si začal vytahovat střepy z ran když se objevil ten kluk, kterého jsem potkal v rámen restauraci. To je ale náhoda, zazubil jsem se na něj a opět se věnoval vytahování střepů. Hollow venku tak silně zařval, že se všechny okna ve třetím patře rozlétly do všech stran. Rukama jsem si chránil hlavu pod sprškou střepů. Eh.. budu hádat, ty to nevidíš, že ? Začal jsem se pomalu zvedat ze země a rozhlížel se po pokoji, jestli neuvidím nějakou zbran. Měl by jsi odtud utéct, pokud chceš ty a tvoje přítelkyně přežít. Z hluboka jsem dýchal, na zemi byla dost veliká louže krve. I přes svá zranění jsem však stál na svých nohách. Chytl jsem do rukou dřevěnou židli , byl jsem připraven na útok té krvežíznivé bestie.

dom rodiny Saitou
Ayatsuji

Pomaly som sa približovala k Yakumovi keď sa ozval nejaký zvuk zhora a on sa tam išiel pozrieť.. rozmýšľala som čo sa tam stalo ale len som zúfalo buchla rukou do vankúša a ľahla si na pohovku.. keďže bol na poschodí tak som ani nevedela že tam je niekto druhý.. teda až kým sa neroztrepali všetky okná a ja som trocha skríkla keď na mňa dopadali črepiny. Niektoré ma aj porezali no nijak závažnejšie a tak som len po tom otrepane ostala schúlená na gauči.. čo sa to deje? šepla som si pre seba a dostala som celkom strach.

Dům rodiny Saitou
Yakumo

Co zas nevidím do řitě svatý? Tys mi porozbíjel všechny okna, nebo co? A na co zbraň Tobě bych do ruky nedal ani pytel hoven, věříš tomu? Kladl jsem mu arogantním způsobem a rozbitých oken jsem si ani nevšímal.. Mám tu Džó, jestli víš co to tedy je. Vychází to ze starodávného umění Džódó, ale pochybuji, že s tím zacházet umíš. Odvětil jsem mu stále tím arogantním hlasem a ke konci i s menším výsměchem. Ayatsuji! Zkřikl jsem.. Někde v obejváku je skřín, ve které by sice měli bejt hadry, ale měla by tam být i taková tyčka dlouhá okolo 130 cáků a tlustá nějaký tři možná dva cáky. Tak ji sem prosím přines. Řval jsem na ni a čekal, zda-li mi ji donese.

dom rodiny Saitou
Ayatsuji

Dobre som ho počula a rozmýšľala som či je tam hore nejaký útočník, chcela som ísť k tej skrine no na zemi bolo dosť rozbitého a ostrého skla, ja som nemala žiadne prezúvky a ani ponožky takže cesta ku skrini bola dosť bolestivá a pár krát som spadla.. tým pádom som mala dorezané celé ruky aj s nohami a kolenami, neboli to nijak hlboké rany po ktorých by ostali jazvy ale celkom slušne krvácali a mne s toho prišlo trocha nevoľno. Došla som však ku skrine a prehrabávala som sa v nej až kým som nenahmatala nejakú tyč či čo to bolo. Zamierila som k schodom, teda skôr som sa tam doplazila a vyšla som kúsok ďalej, tu som sa však zastavila pretože som nevládala ďalej a všetko ma neuveriteľne pálilo, štípalo a bolelo od tých rán ktoré spôsobilo roztrieštené sklo, po tom som sa zmohla na ďalších pár schodov no to bolo moje maximum, unavene som sa opierala o stenu pri čom som sedela na schodoch a sikala som od bolesti.. po tvári mi stieklo niekoľko sĺz no snažila som sa ich ignorovať. Y..Yakumo.. ja už nemôžem.. našla som to ale.. n.. nedokážem sa dostať hore. Povedala som chrapľavo no nahlas a zhlboka som povzdychovala pri čom som pri sebemenšom pohybe zasúkala od bolesti.

Dům rodiny Saitou
Akira a hollow

Rychle, podej tu zbran... křikl jsem na chlapce a díval se oknem na hollowa, který se náramně bavil. Hraje si s námi jako kočka s myší. Až ho to přestane bavit všechny nás sežere. Proč mě ti dva nemohli poslechnout a utéct odtud... Hollowa už to přestalo bavit, začal cpát svou obří ruku do pokoje. Sápal se po Yakumovi, nějakým způsobem ho zaujal. Důvodem možná bylo, že jediný on už byl schopen pohybu. Sakra, sakra....Oslaben ztrátou krve a četnými zraněními se mi podlomili kolena a já spadl na zem. Hollow sevřel Yakuma ve své ruce, vypadalo to, že ho chce sníst. Něco se změnilo, cítil jsem , že se cosi ve mě probouzí. Moje oči začali modře zářit, napřáhl jsem pravou rukou na příšeru a začal předříkat nějaký německý verš. Hollow pustil Yakuma na zem, poodstoupil pár metrů od domu a poté se vypařil. Moje oči se vrátili do normálu, byl jsem strašně vyčerpaný, bez energie, omdlel jsem vyčerpáním a velkou ztrátou krve. Na své tváři jsem však měl úsměv, dokázal jsem je zachránit.

Dům rodiny Saitou
Yakumo

Bezzájmově jsem celou tu událost pozoroval a nějak mě to ani nezaujalo, no jak nás zachránil tak jsem okamžitě běžel do druhého patra nebo někde tam mezi, střepy nestřepy.. Jsi v pořádku Ayatsuji? Gomen, už to nikdy neudělám.. Řekl jsem a podíval se na její kawai obličej. Měli bychom jít do nemocnice, byl bych nerad kdyby se ti ještě něco stalo, byla by to taky škoda, jen jsme se poznali a už bys umřela.. To teda ne. Dokončil jsem a opatrně jí vzal do rukou, tak abych ji nějaký střep nezabodl ještě víc.. Kurva, ten debilní zmr* mi rozjebal všechny okna, ale zase nás zachránil, bože proč mu mám vůbec pomáhat? Řekl jsem a nejrychleji jak to šlo jsem vyběhl na horu, něco se mi dokonce zabodlo i do nohou a tak, no nebylo to nic vážného a ve své podstatě jsem to moc nevnímal. Přišel jsem k telefonu a vytvořil záchranku.. Dal jim všechny potřebné informace a opatrně, abych nějak Ayatsuji neublížil ji dal na zem, když jsem ji úspěšně položil, začal jsem ji hladit po vlasech. Bude to dobrý, neboj... Odvětil jsem a čekal, kdy přijede záchranka nebo tak něco.

dom rodiny Saitou
Ayatsuji

trochu som sebou cukla keď ma zobral na ruky no bola som rada že som znova konečne s ním. Prosím ťa.. eh neumieram .. teda aspoň dúfam. Povedala som trocha ironicky a usmiala som sa naňho, no to sa mi na tvári znova skrivil výraz od bolesti.. Ako to tak vyzerá.. tak sa u teba nebude dať spať.. dnes .. je to škoda.. ale stále mám voľný byt.. ak.. ak ma budú chcieť nechať v nemocnici dlhšie než je nutné tak ma odtial prosím nejak zober.. heh .. zahundrala som znova no to ma už začal hladieť po vlasoch a utešovať ma. Y..Yakumo? .. prosím môžeš ísť trocha bližšie? .. ch.. eh chcem ti niečo pošepkať. Povedala som a v tvári som bola dosť červená.

Dům rodiny Saitou
Yakumo

Eeeh, tak promiň no, mám o Tebe jenom strach, tak co. Zůstanu s tebou v nemocnici, dokud bude potřeba, neboj. Odvětil jsem a poté se zeptala jestli můžu jít trochu blíž, chvíli jsem váhal, no nakonec jsem k ní šel blíž a čekal, co mi řekne. Přišlo mi to však trošku zvláštní, možná za tím pošeptáním bylo něco víc, bůh ví.

Dům rodiny Saitou
Ayatsuji

trochu mi cuklo rukou no nejak sa mi ňou podarilo chytiť Yakuma za tričko a stiahla som ho bližšie na seba pri čom som ho pobozkala, vychutnávala som si to do konca a dúfala som že sa neodtiahne. Po tom som ho len pomaly pustila a trocha sa mi zahmlilo pred očami, všetko ma začalo bolieť asi dvojnásobne a ruka mi len ochabnuto padla vedla neho. Heh.. gomene neviem čo to do mňa vošlo. Povedala som potichu a posnažila som sa naňho trocha usmiať, Kedy už príde tá sanitka .. ja tu asi skapem od bolesti. Pomyslela som si po chvíľke.

Niekde uprostred Karakury
Titania

Pomaly som pristúpila k tomu kde býval riaditeľ Karakura hight school, mala som šiltovku stiahnutú hlboko do tváre no bolo na mojich perách rozoznať menší úsmev... super má tu auto.. pomyslela som si a z vrecka som vytiahla menší nôž. Rýchlo som pribehla k jeho auto a začala mu prepichávať pneumatiky pri čom som sa rýchlo rozutekala preč z ulice.. to som však ešte schytila menśiu tehlu a šmarila ju cez predné sklo jeho auta.. psychopat retardovaný toto ťa naučí nechať ma prepadnúť. Zaškerila som sa v duchu a vbehla som do nejakej postrannej uličke pri čom som sa odtial chcela čo najrýchlejšie dostať.

Dům rodiny Saitou
Yakumo

Když mě přitáhla byl jsem trochu rozrušený, no při polibku všechno zmizelo, bylo to příjemné a donutila mě zapojit i jazyk, Po chvilce jsem se od ní odtáhl.. Ehmm.. V pohodě, byl to pěkný pocit, jen nevím jak to mám nyní brát.. Myslím jaký je mezi námi vztah. Odvětil jsem a podíval se na toho týpka. Nojo, ta záchranka by se šikla. Pomyslel jsem si tiše a poté se opět podíval na Ayatsuji.

Dům rodiny Saito
Akira

Nesmím... do nemocnice, brblal jsem ze spaní. Kolem mě byla všude tma, vzduchoprázdno. Najednou jsem ležel na zemi, všude se ozývala střelba, zvuk vybuchujících granátů a sténání lidí. Byl jsem schoulený v příkopu, při každém výbuchu granátu jsem cukl. Kolem mě umírali lidé, byli to krvavá jatka.

Dům rodiny Saitou
Ayatsuji

Heh .. Yakumo_baka. Povedala som no na tvári som mala milý úsmev. Prečo.. musíš všetko rozoberať?.. nie je to jasné? p..proste som.. eh.. s..som do teba zbláznená. Trhavo som sa zasmiala a na tvári sa mi vyhodila červeň. Otočila som pohľadom trocha doboku. Prečo som to.. povedala? tak tu teraz? mohlo to počkať AYATSUJI_BAKAA.. rozmýšľala som a po chvíľke som sa mu znova pozrela do tváre.

Dům rodiny Saitou
Saniták

Z ulice se začal ozývat zvuk sirén, nejspíše sanitky , která zběsilou rychlostí jela k domu rodiny Saito. Sanitka zastavila vedle domu, z dveří vystoupil postarší saniták a běže do domu. PRohlédl všechny patra, chvilku trvalo než našel zraněné.Nejprve přistoupil k dívce a podíval se na její zranění. Měla hodně ran, žádná z nich ale nebyla nějak extra hluboká. Opatrně jsem ji vzal do náruče, sešel jsem schody a šetrně ji položil na lehátko. Poté se vrátil do budovy, zkontroloval ležícího mladíka (Akiru). Byl na tom o dost lépe než ta dívka. Otočil se na Yakuma a prohlédl jsi ho. Tobě nic není ? Zeptal jsem se ho , přitom jsem zvedal Akiru ze země , abych ho odnesl také do auta na lehátko.

Dům rodiny Saitou
Yakumo

Jen jsem se usmál, no na její slova nějak nezareagoval a jediný co jsem stihl, než tedy vtrhli do domu ti bažmeci, byl polibek Ayatsuji na její čelo. Poté ji však odnesli spolu s Akirou.. Hmm, netuším, nejspíše ne. Pár střepů, to bych měl vydržet. Jen bych se chtěl zeptat, je tu nějaká eventuální šance, že by jste mě vzali sebou? Dokončil jsem dost arogantním způsobem, vypadalo to že jsem na tom docela dost tral.

Dům rodiny Saitou
Ayatsuji

Trochu som cukla keď ma ten saniták zobral na ruky no stihla som zaregistrovať Yakumov polibek na čelo. Na tvári som mala menší úsmev aj keď ho sem tam vystriedal bolestný výraz. Po tom som pomaly zatvorila oči a striedavo som upadávala do takého polobezvedomia a zase do bdenia.

Dům rodina Saito
Saniták

Bohužel ne, ale můžeš jet za námi. Vzal jsem posledního zraněného do vozu a zavřel jsem zadní dveře. Nastoupil jsem vedle svého partáka, který už startoval auto. Já jsem mezitím vysílačkou oznamoval nemocnici stav raněnných. Síréna se ozývala všude kolem, předjížděli jsme všechny auta, potřebovali jsme se totiž dostat do nemocnice co nejdříve.


Krumlo -> piš už do nemocnice, Aya se probudí na lůžku, v pokojí s ní bude Akira a Jonathan.