poušť Brahma

First topic message reminder :

Nachází se tři dny cesty od paláce espady. Hraničí jí kmeny dříve jistě obrovských stromů, nyní bez větví čnící do výšky 10 metrů. A za ní je šedobílá poušť bez života.
Ale zde prý živo poměrně je.

. Přejít celou poušť by trvalo pět dní. Krom písku je zde však zvláštní kruh Oashisu (připomínající něco jako stonehenge) přibližně uprostřed pouště. Samotné kameny jsou meditující velmi staří hollow. Povídá se že dokud neutichne jejich brumendo, Hueco Mundo se nikdy nezmění. Tohle místo naplňuje obyvatele pouště jakýmsi klidem a velmi rychle dobíjí ztracené síly.

Naproti tomu celičká poušť hodně síly bere. Je to kvůli písku z kterého je tvořena. (jak přesně to funguje se neví, ale kdokoliv tudy prochází, má po dni vyždímáno veškerou svou sílu na polovic a po dvou dnech má absolutní nulu. V poušti nelze sílu dobíjet). je ale zajímavé že tamější bytosti sílu mají

poušť
Mukude ještě chvíli pod vlivem toho, že ho - i když krátce- jedna z jeho částí opustila. Tvé tělo je tím otřesené a nemáš ponětí co by se stalo kdyby se ten druhý vrátil později. A víc zraněn. Navíc to že vylezl jednou, neznamená že nebude moci vylézt i podruhé. jediný kdo by tohle mohl vysvětlit je Spirit-san.

přesun do Spirit-sanovo laboratoře

Sen Mukude

Přišli jsme do Pouště. Nebyl jsem vůbec cestou vyčerpán, protože jsem dychtil zjistit co se to se mnou děje. Hodně jsem pospíchal a vlastně jsem skoro zapomněl na Elisu. Byl jsem rád, že se mnou šla, protože mám pocit, že se to pěkně zvrtne. Řekl jsem ihned Elise: Jdem k těm kamenům a uvidímě co se dá udělat, abychom se dostali k tomu písečnému hollowovi. Má mi co vysvětlovat. A vydám se doprostřed k momumentům.

Elisa Resta


Jdu lehkým krokem vedle Mukuda. V poho, půjdu s tebou kamkoliv jen abych mohla uříznout tu divnou věc. Ve tváři mám veselý výraz.

Suicida Ruin

Běžel jsem dlouho a vytrvale. Ne nejrychleji, ale neustále. S holí uvázanou na zádech jsem pomocí reiatsu vysledoval ty dva a po chvíli je dohnal. Spirit-sama posílá vzkaz: Druhého Mukuda vyvolá pocit nebezpečí toho pravého Mukuda. Nic jiného mi neřekl, ale hádám, že je to nějaký pocit schizofrenie. Prý víš, o čem Spirit-sama mluví.

Sen Mukude

Když uvidím Suicudu jak za náma běží tak se zastavím a počkám na něj. Po vyslechnutí té zpárvy poděkuju a zamyslím nad ní. Akorát jsem pořád nevěděl, jak a čeho se strachovat. Stejně si myslím, že bych se mněl vydat dorostřed pouště a najít ten vchod k íísečnému hollowovi. Nakonec se ještě Suicudy zeptá: A nechceš se připojit k nám?

Suicida Ruin

Mě čeká jiný úkol. Spirit-samovi se nelíbí některá čísla mezi 40 a 50...jistě víte, co tím chtěl básník říci. řeknu vážným hlasem. A pak se vypravím do Lidského světa, tentokrát budu já hlídat Takaie. Ještě čekámm, jestli budou nějaké připomínky.

Elisa Resta


Aha, tak já už vim, co s tím uděláme. Dostanu výraz člověka co právě objevil smysl vesmíru a začnu Mukuda obcházet. Já tě leknu, on vyleze a já ho uříznu... co ty na to??? Suicidovi nejdřív věnuju jen letmý úsměv, ale když se zmíní o nějákých číslech 40 až 50 tak se zarazím. Co tím myslíš??? Já jsem taky skoro čtyřicítka... i když mi všichni říkají že vypadám na dvacet. U toho se mírně prohlédnu a dojdu určitého uspokojení se svým zevnějškem.

Suicida Ruin

Musíš zesílit, Eliso, jinak na tebe také přijde řada. A když už chceš řezat druhého Mukuda, nedělejte to tady, ale v bezpečí Las Noches, kde se můžete spolehnout na případnou pomoc. Já jdu za svými cíli. Zvedl jsem ruku na pozdrav a vyběhl jsem směrem, kterým jsem tušil číslo 47 (snad jsem se netrefil do nikoho z hráčů).

Sen Mukude

Csss Na jejich rozhovorem jen trochu zadumám a rozohndu se do toho nevměšovat. Otočím se směrem kde jsou momumenty a jdu tam. Zamávám jenom na Suicudu.