Čas a prostor na zesílení

Zde odpočívají arrancaři, kteří byli na misi úspěšní. Ti, kteří jsou ranění, zde mohou relaxovat, ti odvážnější si mohou dovolit souboje s NPC nebo mezi sebou. Ale buďte připraveni: Mise může přijít každou chvíli...

Lance

Konečně. zašeptal jsem si pro sebe. Konečně jsem došel k Las Noches, místu které jsem tak dlouho hledal. Nastal mi ale další problém. Až ucítěj reiatsu shinigami tak budu mít nejspíš problém. pomyslel jsem si a pomalým krokem zamířil až ke stěnám Las Noches, reiatsu potlačené až na hranici. Snažil jsem se najít dveře nebo nějaký vchod.

Lance

Brána byla celkem velká. K tvému překvapení ale byla také nehlídaná. Po posledních pár bitvách nejspíš hledají rekruty, kde můžou a třídí si je až vevnitř. Pokud jsi zkusil projít, dostal ses do sluncem ozářeného prostoru o několika stovkách čtverečních kilometrů, v jejichž prostředku se pyšnilo pět věží. Z té hlavní vycházelo ohromné reiatsu.

Lance

Stanu na docela pěkném náměstíčku a valím oči na věže. Tak, to by bylo. Ted to chce najít nějakýho šéfika. usměju se zpod kápě a pomalým krokem se rozejdu k věžím. Rozhlížím se jestli po cestě nenarazím na někoho kdo by mě mohl za někým navést. Moje reiatsu by nějaký slabší holow vycítit nemusel...a pokud je tu senzor tak je mi jeho skrývání stejně k ničemu.

Lance

Toudai stál na jedné z věží a už dlouho tě pozoroval. Když jsi došel na náměstí, lehce seskočil a přistál před tebou. Tenhle hollow nevypadal zrovna jako senzor, ale když k tobě přišel, věděl jsi, že bys ho možná i sbil, kdybys chtěl.




Na to, že měl na sobě helmu a zbroj, mluvil velmi příjemným hlasem a v otvorech pro oči jsi viděl mladou tvář. Shinigami...Už pár let jsem neviděl tvé reiatsu. A teď přijdeš až sem- kopnout si do vosího roje. Co tu pohledáváš?

Lance

Nasadím naprosto chladný nevzrušený tón. Neříkej mi Shinigami, už to bude nějaká doba co jsem se vzdal toho být jeden z nich...Holow pro mě udělali víc než oni, a také mi řekli o tomhle místě. A tak jsem tady, hledám pomstu. řeknu mu a průběžně zkontroluju jeho úroveň reiatsu a jeho reakce na to co jsem řekl. Mluvím naprostou pravdu a můj sebejistý obličej to ještě podtrhuje.

Toudai

Mé reiatsu jsi odhadl na velmi malou hladinu. S tím kopím by mohl mít nějaké záměry, ale vypadal klidně. Jak jsem říkal: Sledoval jsem tě už roky. Spirita by nepotěšilo, kdybys jim pomíhala a proto jsem tě měl vždy zaměřovat a kontrolovat. Poslední dva roky jsi byl ale velmi daleko, před dvěma dny jsi zabil dva hollow, ale podle vln reiatsu si začali, takže jsi byl v právu. Pak se chvíli odmlčel. Za chvíli tu budou ostatní. Teorie o tom, kdo jsi a nejsi, vysvětluj jim, jestli chceš. Spirit-sama teď sedí v laboratoři a pracuje. Možná bys ho mohl navštívit. Je tam s ním ještě asi 15 postav, z toho 9 jsou jeho klony... musel jsi ocenit, že cítění eiatsu Toudaiovi šlo více než výborně. Dej jim tak pět minut a pak můžeš jít. Ještě něco?

Lance

Přimhouřím oči a zadívám se na něj. Když si mě sledoval takovou dobu, jakto, že jsem si tě nikdy nevšimnul. Kdo vlastně jsi, cítíš reiatsu tak dokonale, vzhledem k tomu, že je ho z tebe cítit tak málo, tak ho musíš nejspíš skrývat a dost dobře. řeknu a zkusím nadhodit menší teorii. Sem zvědav na jeho reakci. Ten Spirit-sama, slyšel jsem o něm jen to, že je to vůdce a sakra silný. Je něco čeho bych se měl vyvarovat při jednání s ním ?

Toudai

Jsem majákem tohohle světa. Není nic, co by mi neuteklo. Se spiritem mluv slušně, a nepomlouvej jeho klony. A proboha halvně se ničeho nedotýkej a to HLAVNĚ jeho klonů... řekl jsem ještě a pak jsem sundal masku. Uviděl jsi mladou tvář, která měla rozškrábané oči, ze kterých neustále vytékala krev. Je to mé prokletí. Spirit sama mě dostal ven z pekla za cenu toho, že mu budu sloužit jako maják. Hodně štěstí, Lanci... řekl jsem. Možná tě udivilo, že znám tvé jméno, na to už jsi ale zareagovat nestihl. Nasadil jsem si masku a jedním skokem jsem vyletěl zpět až nahoru na věž. Písek ti tlakovou vlnou mého odrazu ofoukl nohy a pas a tys mohl zamířit ke Spiritovi...

Sen Mukude

Vešel jsem do místnosti a hledal nějakou výzvu, které se mi ale nedostalo. Žádné zranění z boje jsem neměl a tudíž jsem si nemusel odpočinout. Mým největším překvpaením bylo kolik tu vůbec bylo lidí. Prohlížel jsem si okolí a hledal něco, ale vůbec jsem nevěděl co.

Instinkt ti říkal, že bys měl vyjít ven z věže. Poblíž byl totiž jakýsi kamenný oblouk (jakési koloseum) a v něm samozřejmě křik. Když jsi došel až tam, viděl jsi spoustu hollow na lavicích a hlavně několik hollow bojujících dole- v aréně.

Někteří arrancaři se na souboje dívali až s povýšeným nezájmem, někteří fandili ostošest. Mohl sis všimnout také křesla se zlatým lemováním, které bylo ale prázdné. Nejspíš tam měl sedět Spirit, možná popravčí, možná komentátor...Nkolit "obyčejných" míst bylo také prázdných.

Sen Mukude

Nakonec jsem se rohodnul sejít trochu dolů a podívat se jak se bojuje v aréné. Sledoval jsem to se zájmem a napadlo mě, že by to mohla být dobrá pžíležitost jak zesílit, ale bál jsem se výsledku, kdybych tam přišel.

Mukudemu chvíli trvalo, než sešel až dolů, kde byli arrancaři dokonce i bez čísel. V aréně to silně pravidly připomínalo Gladiátorskou arénu. Když nějaký arrancar už nemohl dál, zvedl ruce, dal je za hlavu a klekl si na zem. To, jestli přežije, záviselo pak už jen na soupeři, který samozřejmě musel uvážit, jestli chce být oblíbený nebo jestli chce, aby se k němu také chovali surově. Kdo tě zaujal hned zezačátku, byl arrancar, silný, s taseným gotickým mečem, který srážel ostatní na kolena a v očích měl neuvěřielně vážný výraz, ovšem nikdy nikoho nezabil a nechal ho důstojně odejít z arény.

Sen Mukude

Chváli jsem ho pozoroval a díval jsem se na něj trochu s úžasem, ale bylo to docela zvláštní. Mnoho arrancarů tady spíše vypadalo, jakoby by chtěůa všechno pozabíjet. Já jsem se přesto rozhodnul ho chvíli pozorovat.

Arrancar vypadal jako někdo, kdo by se rád dostal do espaady. Nebo už v ní byl, to nevíš. Nicméně Espaada by se asi nezahazovala v aréně.
Zrovna jedné podivně vypadající ženě vykryl katanu a vrhnul ji za sebe. Pak se otočil na tebe. Pane? Zajímá vás něco, pane? vypadal velmi zdvořile. Ovšem až do doby, kdy se na něj vrhlo cosi, co vypadalo jako vlkodlak. Uhnul a srazil ho loktem do kolen.
Možná byste si to chtěl zkusit u mě v aréně. Pak ti došlo, že je to dráb arény, otrokář, chceš li...

Sen Mukude

Podíval jsem se na něj a trochu překvapen jeho zdvořilostí jsem odpověděl: Možná ano, možná ne.... Jen by mě zajímalo, copak jsou tady za pravidla? Nebo co takový souboj obnáší, co je povolené a co ne. Nerad bych se účastnil něco o čem skoro nic nevím.

Učitel k tobě přišel a ukázal na ostatní: Oni tvoří pravidla- mě se neptejte. Pravidla zabití a pokory jsou známá. Nesmí se využívat druhá resurekce nebo resurekce, která by ohrozila víc, jak jednoho protivníka. A jinak...pravidla nejsou. Hraje se tu o čísla a o přízeň Spirit-sama a Espaady.

Sen Mukude

Podívám se trochu zklamaně, protože jsem čekal nějáké překážky ale hold takový už je život. Podívám se okolo a potom zpátky na mistra a zeptám se: A jak se vyzývá na ten souboj ?

Mistr se na tebe podíval a se zcela vážným výrazem ve tváři řekl: Vstoupíš do arény...

Sen Mukude

Říkal jsem si, že to nemůže být něco těžkého tak jsem mistrovi poděkoval a pozdravil ho. Šel jsem do arény.

V aréně bylo přibližně deset lidí. To je na tři hektary docela málo, takže nemusíš mít strach, že by tě někdo praštil, aniž bys o tom nevěděl. Mistr se opět věnoval své činnosti. Ještě na tebe houkl. Kdybys chtěl, můžeš mě zkusit porazit a stát se mistrem arény...

Ressurekce, které jsi zatím viděl byl muž s jakýmsi lalokem pod bradou, který vysílal větrné vlny, mladá žena s chapadly místo rukou a jakýsi stařec, který měl rozervanou půlku těla a druhou zdravou. Jinak ostatní bojovali bez ressurekce.

Porozhlédl ses a už na tebe naskakoval mladík s katanou. Sekl, a nehledě na to, jestli jsi vykryl nebo uhnul, odskočil a šel otravovat někoho jiného.

Sen Mukude

Tomu útoku jsem uhnul a ještě jsem se mu vysmál. Vytáhl jsem katanu a šel jsem po jednom, který neměl ressuresci. Doběhl jsem k němu a sekl jsem kolmo z pravé strany zvrchu dolů. Můj pohled byl velice klidný a soustředěný.

Alejandro
momentalně bez zraněni a bez mise jsem se znuděně toulal po okoli. nevěděl jsem co dělat, spát a ani požírat se mi moc nechtělo.až sem nakonec zamiřil do areny porozhlednul jsem se a bezeslova jsem vešel dovnitř a chvily jen sledoval všechny učastniky. abych pro začatek tak nějak odhadl toho nejslabšiho.

Alejandro viděl jednoho na pohled zajímavého arrancara (Sen Mukude), který se právě úspěšně napřáhl a udeřil. Jeho soupeř se sice zmohl na kryt, ale ten byl neúplný a proto si vysloužil zářez do předloktí.

Lance

Chytnu Elisu a políbím jí. Tak, přežili jsme to. A co takhle zkusit najít místo pro náš baráček ? vypláznu na ní potom jazyk.