Nemocnice Tagarashi

Jonathan Tell

to jsem chtěl říct já...řekl jsem.demon eyes...řekl jsem si v duchu a tobě se mohlo zdát že moje tvář nějak poteměla a oči zrudly jak v nějakém hororu. Bylo to kvůli tomu že jsem si vzpoměl jak ten jeden parchant uhodil moji sestru. V tu chvíli jsem neměl jen démonský vzhled ale i myšlený. Těsně před úderem jsem se skrčil tudiž mi rána dopadla na levou část tváře ale já protočil krk a tím jsem ten úder o hodně zmírnil. Chytil jsem jeho ruku když byla na mojí tváři a pořád s protočeným krkem dozadu jsem řekl. Tohle je ten legendární žlutý blesk Notsuri? Nešetři mě...bojuj se mnou naplno...řekl jsem a tys viděl jak se na tebe dívám svými hnědýma očima a jakoby zářily. Pěstí druhé ruky jsem ti vyrazil proti břichu.

GM

Jen jsem se posumál a pravou rukou, nebo spíše dlaní vyrazil proti tvému nosu, což nemohls čekat, ale to co jsi ještě více nemohl čekat byl fakt, že jsem tu dlaň zastavil přímo před tvým obličejem a jen se pousmál.. V tu dobu jsi však ucítil bolest na břiše, bylo to kolínko, které jsem ti stihl dát. Tvůj úder o který ses pokusil se nepodařil právě kvůli tomuhle faktu...

Jonathan Tell

tak se mi to líbí...řekl jsem si v duchu. Rychle jsem zklakuloval svoje možnosti ještě když to koleno dopadlo.pokus o přehození,loket do žeber a přehození...řekl sjem si v duchu a bokem jsem narazil do Notsuriho kolene čímž jsem ho odstranil z cesty.Druhou rukou jsem chytil jeho ruku a otočil se. Vypadalo to že tě chci přehodit ale tou druhou urkou kterou jsem ti chytil tu ruku jsem povolil a rychle vyrazil loktem do Notsuriho trojuhelníku.Hned potom jsem se pokusil o přehození. Chtěl jsem to udělat dřív než se ozve bolest z toho kolene do břicha.

GM

Notsuri nezaváhal a jednoduše tvou ruku odrazil pomocí své dlaně, kterou okamžitě vyrazil a dal ti pomocí ní ránu do nosu, čímž ti i znemožnil přehození, poté už jen odskákal a díval se, jak na to zareaguješ. To nebylo špatný modro-vlasej démone, jen škoda že nepoužívám ani polovinu svojí síly, řekl jsem mu na rovinu a čekal jestli provede další jeden ze svých útoků. Obě své ruce jsem měl tak, že mi chránily jak žebra, tak i bradu samotnou.

Jonathan Tell

nápodobně...ale já mám tu nevýhodu že ji ani nemohu použít...řekl jsem a mírně jsem se protáhl.je na čase to začít brát vážně...řekl jsem a normálně se postavil. Vypadalo to jakobych ani nic nedělal ale já se soustředil.Fire Counter...řekl jsem si v duchu a čekal jsem.

GM

Stále jsem stál na tom stejném místě a v úplně v tom stejném postoji.Tak co, budeš útočit nebo tam budeš čekat jako pytel sr**ek, to by tvá pověst a přezdívka byla vlastně jen pohádka vo ničem, nepřipadáš mi tak silný, jak se o tobě říká kámo.. Řekl jsem mu na rovinu s dost velkou arogantností v hlase. Očividně jsem ho chtěl vyprovokovat, no tenhle pouhý proslov na to nejspíše nestačil

Jonathan Tell

vždycky jsem chtěl raši klidný život bez boje takže je mi jedno jestli o moji pověst přijdu...řekl jsem a pomalým krokem jsem šel k Notsurimu.Ale dneska jsem docelaospalej takže to vyřešíme rychle...řekl jsem když jsem k němu šel.

GM

Notsuri se jako správnej hajzl pousmál a stále stál v tom bojovém postoji. Tak dělej, přilez ty zmr*e ať tě můžu konečně rozmlátit a pak si hezky užít s tvou maličkou nevinnou sestrou koukající z poza rohu... Tak co domlátíš mě, nebo mě necháš, abych si s tvou milovanou sestřičkou trošku užil? Dokončil a pokusil se použít svoje finty, jen aby Jonathana vyprovokoval, což mu možná mohlo dojít, no naštvalo ho to a to bylo to hlavní.

Jonathan Tell

Když dořekl konec věty tak jsem se zastavil na místě. Podíval jsem se do země a vypadalo to že brečím. Do té doby než zavál mírně studený vítr a já zvedl hlavu. V očích mi už bylo vidět to čemu by se dalo říct chuť mučit,zabíjet,drancovat a masakrovat. Sevřel jsem pěsti až mi v nich zakřupaly kosti. I když jsem měl zavřená ústa tak mohl Notsuri slyšet ěnco jako zabiju tě.... Ale bylo to velmi potichu. Rozběhl jsem se přímo proti Notsurimu. Byl jsem o dost rychlejší kvůli vzteku a adrenalinu. Kop s otočkou z výskoku!řekl jsme si v duchu a když jsem byl už blízko něj tak jsem se na chvíli zastavil,stoupl si na jednu nohu a trochu si přidřepl. Pomocí zvednuté nohy jsem se roztočil a tou přidřepnutou nohou jsem se odrazil od země a to dost vysoko. Když jsem byl na úrovni Notsuriho hlavy tak jsem nohu natáhl tak,abych ho pořádně kopl do hlavy.

-> Notsuri se nechal tvým kombíčkem doslova zmasit a nic nedělal, ležel na zemi a ty sis mohl pomyslet, jaký je to srab a podobně. On však najednou vstal.... Modřiny ani krev, co mu tekla ho nezajímala, prostě rychle pěstí vyrazil proti Jonathanovi, nešlo tomu uhnout, byla to taková rychlost, že ho to prostě odhodilo na zem a dostalo od Notsuriho pár metrů. Bože, jiní by možná chcípli jen škoda, že já nejsem žádnej obyčejnej človíček.. Odvětil krátce.

Jonathan Tell

máš dobrej švih...nehraješ náhodou baseball?ozvalo se ze země. Začal jsem se zvedat plynulým pohybem jako zombie. ale skoro to nebolelo...řekl jsem a narovnal se při čemž mi hlasitě křuplo v zádech. nesmím ho zpustit z očí...řekl jsem si vduchu a postavil se do normálního postoje a dal jsem ruky pohodově do kapes.ukončíme to?zeptal jsem se a ruce z kapes jsem zase vidělal a dal je skoro jako boxer.

Notsuri

Tvé řeči jsem vůbec nevnímal a pokračoval v útoku, těsně však před svým útokem na tvůj obličej jsem svou ruku zastavil a pomocí levé nohy ti kopl do noh tak silně, že jsi se zakolíbal na levou stranu, což tvou obranu rozhodilo a já tak mohl pokračovat ve svém útoku a tentokrát znovu na tvůj obličej. Jen jsem se celou dobu usmíval a odvětil.. Síla je v rychlosti, chlapečku.

Jonathan Tell

Když jsem padal na zem tak jsem měl dole nataženou ruku ale tak aby t oneviděl. Když mě praštil tak jsem natočením hlavy zajistil aby mě ta rána ještě více zrychlila pád a já tou rukou určitě musel nečekaně pořádně vlepit pěstí Notsurimu protože se díval na mě a ne na mou ruku.Mě je jedno jak jsi rychlej...rychlost bez uhýbání je ti na nic...řekl jsem když jsem vstával ze země. Když jsem vstal tak sjem vyplivl trochu krve.

Jonathan -> Notsuri to však čekal, jako by ten celý boj měl nasimulován a tak jen stačil mírný pohyb levou dlaní do tvé ruky a ty sis ji možná jen tak zbytečně natáhl, byl jsi nekrytý ovšem Notsuriho toho nevyužil a jen podskákal.. Nejradši bych to už skončil, co ty na to měkkejši, prostě se nechej zbušit, ať můžu znásilnit tu tvou přitroublou sestru. Řekl dost provokativně, aby ho zase nějak hodil do nálady a nasral.

Jonathan Tell

Až tohle skončí tak tvoje zuby budou rozházené po okolí a tvůj mozek bude v mém ramenu...Řekl jsem krvelačně a došla mi konečně jeho slabina. Mírně přiblbě jsem se ušklíbl a rozběhl jsem se proti Notsurimu. Celou dobu mě to nenapadlo až teď. O tomhle úderu jsem četl v jedný manze takže jsem věděl jak ho použít. Když jsem byl u Notsuriho tak jsem jednou pěstí vyrazil rychle proti jeho obličeji a druhou proti jeho břichu ale tou kterou jsem mu chtěl praštit do břicha jsem vyrazil o trochu později tak aby vyblokoval tu pěst na obličej ale ne tu na břicho a tu na břicho ani nemohl vidět protože se musel soustředit na tu která mu mířila na obličej(kdo viděl anime kenichi tak ví co myslím).

Jonathan -> Ano.. byl to správný odhad, Notsuri byl totiž vlastně sportovním karatistou a tak tento úder naprosto nečekal, zasadil si mu ránu a on se skácel bolestí.. Pomalu však zase stal a držel se za břicho. Tos neměl kamarádičku, teď totiž začne peklo. Odvětil krátce a pomalu zase odešel, tobě naskočilo do hlavy otázek, co to vlastně bylo za frajera... A jak to myslel tím, že začne peklo?

Jonathan Tell

Vydíš sestři?Nejsem v nejlepší kondici a už musím bojovat...už aby mě co nejdřív pustili...A sestři?mohla bys mi prosím donést moji pálku do nemocnice?víš...já jen tak...na obranu...řekl jsem a otočil jsem se k mé sestře. Měl jsem na tváři takový můj klasický přiblblý úsměv.