Ichiraku ramen

Ren

Cesta do Ichiraku byla poměrně dlouhá, cestou sem narazil na lavičku tak sem si odpočinul a přitom sledoval oblohu.Do toho Ichiraku to teda je dálka, říkal sem si.Po malé přestávce sem šel dále.Po chvylce sem konečně došel na místo.Odrhnul sem záclonu a sedl si na židli.Byl tam sympatickej chlapík a nejspíš jeho asistentka.Dobrej, prosil bych jednou Rámen.Zatím sem si vytáhl peněženku a položil na pult peníze.

Akira

Běžěl jsem docela dlouho, zastavil jsem se až u nějaké restaurace. Trochu mě to překvapilo, že nejsem vůbec zadýchaný. Zašel jsem do temné uličky vedle restaurace a sedl si na zem. Vybalil jsem z batohu prášky a zapil je balenou vodou. Byl jsem zdravý ale nechtěl jsem nějak zbytečně riskovat. Přemýšlel jsem co těd... Nemám kde bydlet, nemám žádné peníze. Jsem v pěkným průseru.

Ayatsuji

Ďakujem.. ja.. ja ti to niekedy vrátim. Pousmiala som sa na Yakuma a objednala som si to isté čo on. Som zvedavá totiž ešte som.. to dango nejedla. viem že sú to nejaké guľôčky. Len dúfam že sú dobré. Hovorila som pri tom čo som sedela a čakala kým nám to donesú. Yakumo? môžem ti.. hovoriť Yakumo_kun? alebo Yaku_kun? podla mňa sa to k tebe celkom hodí. Pousmiala som sa a čakala na jeho reakciu, dúfala som pri tom že sa na mňa kvoli tej prezívke nenaštve.

Ren

Přitáhl sem si k sobě Rámen.Itadakimasu řekl sem a pustil se do jídla.Hned jak sem se pustil do jídla přišel ten kluk a holka ze třídy.Hm oni sem šly taky?Moc sem si jich nevšímal a věnoval se spíš svému jídlu.Mnam mnam to je dobrota.Vaříte opravdu dobře, dal jsem pochvalu dědovi.

Ayatsuji

Arigato.. dobrú chuť aj tebe. Usmiala som sa a po tom som si to Dango opatrne premerala. Hmm vyzerá celkom dobre.. no za pokus nič nedám. šepla som neisto a pomaly som si do úst stiahla jednu z guličiek. Na tvári sa mi v momente objavil taký blažený výraz a spokojne som začala prežúvať.

Akira

Do restaurace přicházelo hodně lidí, nikdo si mě však nevšiml, jak sedím v uličce. Vůně rámenu a jiných pokrmů se linula všude kolem mě. Z té vábné vůně mi žalůdek dělal neplechu, hlasitě kručel a dožadoval se svého denního přídělu jídla. Nic kromě dvou jablek jsem neměl. S jídlem jsem zatím musel šetřit. Stále jsem seděl v té uličce a přemýšlel co bych měl těd udělat. V hlavě jsem si stále probíral fakta, která jsem zjistil. Moc jich teda nebylo. Některé to byli spíš domněnky.

Ayatsuji

Dávala som si do úst ďalšie sústo keď tu mi dal padajúci prameň vlasov za ucho. Zastavila som sa asi v polke úst a pozrela som sa naňho pri čom sa mi do tváre nahrnula jemná červeň ktorá takmer nebola vidno keďže som nemala moc pigmetu. Ď..ďakujem.. šepla som a pohľad som znova hodila na nedojedené jedlo no v podstate som zamrzla pretože som nevedela či si mám dať ďalší hlt alebo nie. On.. bože .. prečo sa tak divne .. cítim? ja.. nie nie nič to nebude.. je to tým dangom. Presviedčala som sa no márne a po tom som sa naňho len znova pozrela, pri čom som ho sledovala v jedení. Vedela by som sa naňho takto pozerať st... eh čo to trepem.. napadlo ma znova no neodvrátila som zrak.

Akira

Chtěl jsem zrovna poohlédnout po nějakém lepším úkrytu, který by mě ochránil před deštěm a jinými neduhy počasí když se kě mě dokutálela z rámen restaurace mince. Přešel jsem k ní a zvedl jí ze země. Asi někomu vypadla z kapsy. V prvním momentu mě napadlo vzít si tu minci, přeci jen jsem neměl žádné peníze. Docela by se mi šikly. Vždy jsem byl ale dobrák od srdce a proto jsem se rozhodl , že tu minci vrátím jeho majiteli. Vstoupil jsem do rámen restaurace a rozhlédl se kolem. Někomu z vás vypadla tahle mince na zem a skutálela se na ulici.Držel jsem ji v ruce a čekal na majitela až se ozve.

Yakumo

Otočil jsem se ještě s jídlem v puse na Natsuki a chytl se za hlavu se zamyšleným pohledem.. Proč se tak červenáš? Doufám, že nejsi nemocná! Řekl jsem a Dango polknul.. To by totiž byla škoda, s nikým jiným se totiž ani nebavím, abych pravdu řekl, i když ten novej týpek vypadá dost srandovně a zajímavě.. Jo a jinak, neděkuj, to je totiž povinnost pravého gentlemana.. Dokončil jsem a při vyslovení gentleman jsem se trošku zasmál, protože mi to prostě přišlo vtipné, šlo vidět, že dnes jsem byl trošku jiný než obvykle. V tom však přišel ten týpek, respektive tulák a nejspíše kvůli tomu, že neumí přijat dar od jiných chtěl tu mincí vrátit. Nech si je, je sice moje, ale Tobě bude určitě více užitečná, pro mě nemá bohužel takřka žádný smysl, takže si ji nech a raději se najez. Řekl jsem mu a poté se zpět otočil na Natsuki s tím, že jsem čekal na její reakci.

Ayatsuji

Nemocná? to.. myslím .. teda dúfam že nie. Usmiala som sa a podoprela som si hlavu. nejak mi nejde od hlavy.. síce si niekedy protivný, ale teraz.. si milý.. a po..pozorný, vôbec sa v tebe nevyznám. Povedala som potichu a trošičku nervózne pri čom som sa naňho pozrela kútikom oka, prišiel tam nejaký chalan .. asi bezdomovec či kto a pousmiala som sa keď mu dal Yakumo tie peniaze. Rýchlo som si však pretrela líca aby som červeň trocha zakryla aj keď pravdepodobne neúspešne.

Akira

No tak dobře. Odpověděl jsem tomu mladíkovi a schoval si minci do kapsy. Slibuji , že ti to jednou vrátím. Přešel jsem k protějšímu stolu a sedl si na židličku. Sebral jsem ze stolu lístek s nabídkou pokrmů a přejel jí očima. Najednou mi to došlo. Co mi vlastně chutná ? Co jsem jedl ? Proto jsem zavřel oči a prst jsem zabodl neznámo kam do jídelníčku. Přenechal jsem to náhodě, jaké jídlo dnes budu jíst. Otevřel jsem oči a podíval se. Dango ... dobře. Zvedl jsem ruku , abych upozornil, že už mám konečně vybráno. Přišla ke mě celkem pěkná dívka, mile jsem se na ni usmál a objednal si Dango a sklenici vody. Měl jsem 80 Ryo, tudíž to vyšlo akorát.

Yakumo

Heh, přece jenom si za to něco koupí.. Pomyslel jsem si a poté se už věnoval Ayatsuji.. Myslíš, že jsem divnej, jo? Hehe, to si myslí téměř každej. Řekl jsem ji a přiložil ji ruku na tvář a následně i na čelo, kde jsem ji musel odhodit vlasy, aby jí to zbytečně nepřekáželo. Horečku nemáš to je zvláštní docela. Hej Niboru! Přines prosím dvě sklenice nějakýho normálního pití, díky ti. Dokončil jsem a za chvíli už byli dvě skleničky na stole.. Na, to jídlo něčím zapít musíš, není tak? Zeptal jsem se ji a poté už jen čekal jak zareaguje.

Ayatsuji


Eh nemyslím si že si divný.. len.. nedopovedala som keď mi skúsil teplotu na tvári a čele.. samozrejme mi pri jeho dotyku stúpla o niekoľko stupňov. Chvíľu som tam len tak ticho sedela kým neobjednal niečo na pitie a nedoniesli to.. v momente som to mala v sebe a ani som si nejak neuvedomovala čo to je.. možno to bola voda možno niečo iné no išlo to celkom mimo mňa. Chcela som znova poďakovať keď tu som sa zarazila a spomenula som si že vlastne nemusím.. no ževraj je gentleman. Eh Yakumo_kun? čo.. hmm no, ja viem že je to trocha eh divné.... teda asi.. ale povieš.. mi niečo o .o..o. sebe? poznám tvoje meno, snažím sa prekúsať cez tvoju povahu ale neviem o tebe takmer nič. Ja neviem taaak.. čo máš rád? aké jedlo.. pitie a tak? pýtala som sa ho celkom potichu, pri čom som mala pohľad upretý na nedojedené Dango a na tvári sa mi čím ďalej tým viac pohrávala menšia červeň.

Yakumo

Už jsem to jednou říkal ve třídě, ne? Jde vidět jak při hodinách posloucháš, asi máš fakt horečku, jiný možný řešení to fakt není.. Ale jsem mladej týpek z bohatý rodiny, kterou nevyužívám, dá se říct, že svým způsobem detektiv, nejsem nic extra co se hlavně hrubé síly týče.. Moje nejoblíbenější jídlo je, vlastně cokoliv se dá jíst a to samé s pitím. Ještě jsem zapomněl dodat, že mám rád typy holek jako jseš ty, řekl jsem a při poslední větě se zasmál, aby situace nebyla tak zvláštní. Mimochodem, co teď, když už jsme jak vidím nejspíše dojedli. Je tu hodně možností, samozřejmě tě nechci nějak zatěžovat a taky mě skoro nic nepadá.. Hmmm.. Zamýšlel jsem se přitom, když jsem mluvil směrem k Ayatsuji.

Ayatsuji

M..možno máš nakoniec pre..predsa len pravdu. Horúčka heh. šepla som potichu pri čom som si pošúchala čelo no bol to len ťah ako zakryť ďalší príval červene. čo.. čo teraz? ja neviem eh.. určite ja.. nechcem sa moc hýbať som celkom unavená.. niečo by som si pozrela... nejaký film.. alebo niečo, niekde si len tak posedieť ako teraz. Bľabotala som no bolo mi sotva rozumieť, nakoniec bolo predsa len možné že som mala jemnú horúčku.

Yakumo

Když jsem ji viděl, jak přemýšlí něco mě napadlo, svou levou rukou jsem se ji přiblížil k čelu a pomocí ukazováčku jí do něj drbl, poté jsem však sjel ukazováčkem k jejím rtům a řekl.. Nepřemýšlej, já už něco určitě vymyslím... Ale co sakra? Popravdě vůbec nevím a proč zacházím až sem, proč sakra nečtu radši mangu nebo nesedím u telky či neposlouchám muziky, proč? Tse.. A kam ji vůbec pozvat k sobě, ne to je abusrdní, to je vyloučeno a co do kina? Hmm, to není špatnej nápad, ale ještě není moc, to nemá význam, tak kam, sakra proč musí být tolik hodin, to nemůže být večer?! Přemýšlel jsem, že to šlo i docela na první pohled znát.. Mám to, prostě půjdem někam, kam ani nevím, že půjdem a doufám že to celý nějak zabiju, jo to je ono! Pomyslel jsem si ještě krátce a pak se podíval na Ayatsuji.. Jo, už vím! Teda myslím.. Řekl jsem ji a čekal na její reakci.

Ayatsuji

Sledovala som ho ako omámená a keď mi skončil prstom na perách, no keď mi prechádzal po čele tak ma to neuveriteľne ukľudnilo a ja som sa celkom uvoľnila, dalo by sa povedať že to bolo príjemné, mala som rada takéto veci. Po chvíľke ticha sa konečne ozval a ja som sa celkom potešila že niekto prerušil to ticho.. tak pojdeme? tam ? či kam to vlastne ideme? to je jedno, pôjdeme? bľabotala som ako zmyslov zbavená a pohľadom plným očakávaní(teda doslova mi v očiach svietili hviezdičky) som sa zahľadela na Yakuma.

Akira

Zanedlouho přišla dívka s mým jídlem a položila ho na stůl. Popřála mi dobrou chut a mile se na mě usmála. Vzal jsem do ruky jednu špejli s dangem, pozorně si ji prohlédl. Měl jsem strašnej hlad, proto jsem nečekal a hned si celé dango strčil do pusy. Mmmm, je to výborné. Nacpal jsem si další dango do pusy, vychutnával jsem si tu chut. Sousta jsem zapíjel sklenicí vodou. Dojedl jsem poslední dango a spokojeně jsem si vydechl. Položil jsem peníze na stůl a odešel z restaurace.

Yakumo

Tak pojďme! Zařval jsem a chytnul ji za ruku, no nejspíše omylem ji přitáhl až přímo na sebe, ale hned na to i odtáhl.. Gomene, tohle jsem vůbec nechtěl, promiň. Odvětil jsem vcelku vystresovaně a po chvíli dodal. Nojo, jenže já vlastně ani nevím kam půjdeme, kdyby byl večer tak bych tě vzal do kina, klidně i k sobě domů, ale teď se toho moc dělat nedá, nepadlo mě možná zajít do maid-kavárny, jestli to znáš, určitě tam jsou i nějací butleři, ale pokud nechceš, tak nevadí.. Já stejně tam netoužím jít, jen jsem myslel, že to může být chvilková zábava. Dokončil jsem a poté už jen čekal na její reakci.

Ayatsuji

Eh.. nevadí mi to.. povedala som a kukla som sa na chvíľku vedľa. .. myslíš že by sme vážne.. nemohli ísť k tebe? alebo ku mne? teda čajovňa.. čaj môžme robiť aj vnútri.. hundrala som a stále som bola viac a viac mimo. Vieš no .. hm uh moji rodičia prídu až zajtra..tak dnes.. môžem byť kde len chcem a ako dlho chcem. Usmiala som sa naňho a čakala na jeho reakciu. Dúfam že na to nejdem príliš rýchlo.. nechcem ho odplašiť ale keď on je tak... pomyslela som si a ešte viac som sa začervenala.

Yakumo

Hmm.. Zamyšleně jsem se podíval a prohlásil. K Tobě? Co kdybychom šli raději ke mně? Věřím že tam bude všechno, co budeš jenom chtít, teda doufám.. Fotřík jako vždy je v práci a vrátí se za pár dní. A máma je taky v práce, ale v cizině a vrátí se až za pár tejdnů možná za měsíc. Popravdě mě to napadlo, protože budeš doma sama stejně jako já a ve dvou je větší sranda, ale do ničeho tě nenutím. Stejně se to vyvinulo nějak jinak, než jsem vlastně čekal. Dokončil jsem svůj monolog a chtěl vidět, jak zareaguje.