Ostatní prostory ve městě

Dům Ayatsuji
Yakumo

Eeeto, řekl jsem a podíval se na ni když spadla kousek ode mě, jelikož měla plně rozjeté nohy, tak jsem mohl vidět její krásně pruhovaný pantsu (xD) Eeeeee.. Vydal jsem ze sebe a trošku zčervenal, navíc ještě při pohledu na její tvář se mi ani z té země zvedat nechtělo, proto jsem ještě tak chvíli zůstal ležet, no mezitím však svoje oči zavřel a trošku svou hlavu pootočil na levou stranu.

dom Ayatsuji
Ayatsuj

Jeden prst som mala v ústach a hodila som na tvári taký nevinný výraz.. Dobre som si uvedomila dôvod jeho červene na tvári. Hrala som však.. akože nič... a pomaly som sa k nemu poštvornožky dotrepala, samozrejme tak aby mi bolo krásne vidieť do výstrihu. Prišla som až úplne nad neho a jednou rukou som ho chytila za čelo. Yakumo-kuun, celý horíš.. máš horúčku zoberiem ťa do postele, povedala som takým až moc starostrlivím hlasom a začala som ho aj cez svoje zranenia ťahať hore do jednej z izieb.

Obchod s hudbou
(neb chci mít taky co dělat a ne se okázale nudit)
Thomas
Začínal se nudit s mnohem větší efektivitou pravda občas přišli zajímavý lidi ale jinak nic z nudy pustil cd s výběrem od Korpiklaanu a za zvuku houslí kytar a bubnů se snažil prostě přežít. Zdálo se ale že nové cd-o také láká nové lidi. tohle byla zvláštní partička všichni seskupení u jednoho celkem obříka s nehorázným čítrem vypadali že jsou ochotní se servat ,ale meně ochotní vypadnout . Thomas začínal mít pocit že tohle nedopadne moc. dobře.

Dům Ayatsuji
Yakumo

Jen jsem se nakoukl do její výstřihu a poté své oko opět zavřel, cítil jsem jakoby mě něco začalo tahat po zemi, no já se vysmykl a zůstal ležet na podlaze. Nemám horečku a proč bych měl chodit do postele, nemám důvod.. Odvětil jsem krátce a začal se dívat na strop se zamyšleným pohledem.

GM
Music World

Thomas -> Do obchodu vešel jakejsi týpek, docela tlustější postavy, okolo huby měl drobky vod zřádla, kšiltovku otočenou dozadu a trošku robustní zelenou mikinu. Přišel k pultu a začal na tebe mluvit.. Dej mi všechny prachy, jinak ti tenhle obchůdek převrátím vzhůru nohama, chápeš mě ne? I ty bys neskončil zrovna nejlíp, tak nedělej a naval prachy. Řekl a ze své bundy schválně poukázal na jeho zbraň, podle tvaru nejspíše devítka.

dom Ayatsuji
Ayatsuj

Keď sa mi vyšmykol tak som si len povzdychla a pomaly som sa k nemu po štyroch doplazila, Myslela som si že ti bude lepšie na posteli.. ale keď chceš tu tak..šepkala som potichu až kým som neprišla k nemu, sadla som si naňho a začala ho bozkávať.. bolo vidieť že námietky by nepomohli, rukou som mu začínala rozopínať košelu aj keď nie zrovna podarene, stále ma štval ten jeden gombík ktorý sa nechcel prevliecť cez očko.

Dům Ayatsuji
Yakumo

Eeeto, co to? Řekl jsem rozpláclej na zemi, to už se na mě však přitiskla a začala mě líbat, nechal jsem to tak, no po nějaké době se jí pokusil úspěšně odtrhnout.. Co to děláš? Zeptal jsem se s naprostým nezájmem v hlase a poté se na ni trošku zamyšleným pohledem podíval.

dom Ayatsuji
Ayatsuj

Po chvíľke ma odtiahol a celkom ma zmrazil ten jeho hlas. Nepáči sa mu to.. šepla som tak ticho že som to sotva sama počula a odtiahla som sa úplne. Gomene.. neviem čo to do mňa vošlo.. asi som unavená pôjdem spať. Povedala som takým posmutnelím hlasom a pomaly som sa začala stavať na nohy.

Music World
Thomas
podíval se na chlapíka. Chtěl mu od plic říct že jestli si něco zkusí rozbít tak mu on taky něco rozbije.Problém byla pistole mířící do jeho obyčeje.
"Lituju ale v kase teď moc peněz není většinu jich máme v bance a tak.."
nicméně se vzorově sklonil ke kase doufal že se tlouštík trochu nahne přeci jen uvolnit šuplík by neměl být problém a jedna rána by mu aspon mohla zamezit se tu ohánět zbraní.

Dům Ayatsuji
Yakumo

Jen jsem se pousmál a ještě pár minut ležel na zemi, poté se však konečně zvedl, poškrábal se na hlavě a šel směrem na gauč, kde jsem zalehl a pustil si televizi. Hmmm.. Vydal jsem jenom ze sebe s naprostou nechutí a otráveností, mezitím jsem přepínal všechny kanály, které tam byli, nic mě však z toho nezaujalo.

GM
Music World
Naval ty prachy, nebo ti ustřelím palici šmejde! Zařval ten vostrej tejpek a střelil ti těsně vedle hlavy. Moc mě neser a dávej to sem, nebo tvá hlava skončí jako moje sra*ky, jasný?! Odvětil dost naštvaně , avšak sklonit se nesklonil, nejspíše to chtělo jeho osobnost přilákat víc, nebo spíše ten důvod k nakouknutí mu dát.

Music World
Thomas
"Hale víš o tom že když mě zastřelíš tak z tý kasy nic nedostaneš, protože neznáš heslo?
zavrčel potichu to mu ještě chybělo střelba .. nevěděl na co myslet dřív jestli na to že další muže už bejt přesnější,nebo že by střelba mohla přilákat rodiče.
"Klídek... to nejde tak rychle když ti míří do ksichtu."
pomalu zmáčkl správný sled čudlíků a odjistil šuplík kasy a vytáhnout ho hezky pomalu doufal že se ten týpek s pistolí bude chtít podívat na to prd co tam je...

dom Ayatsuji
Ayatsuj

Po chvíľke som sa dotrepala až k schodom, chvíľu mi trvalo kým som na ne vyliezla až do kúpeľne a Yakumo o takých ďalších desať minút mohol počuť tečúcu vodu keďže bola kúpeľna hneď pri schodoch.

Dům Ayatsuji
Yakumo

Když jsem uslyšel vodu došlo mi, že se Ayatsuji nejspíše koupe, no očividně mě to moc nezajímalo. Místo toho jsem radši jen vstal a pomalu se zavřením dveří odešel z domu a opřel se o zeď před domem Ayatsuji.. Fuuuu.... No nevadí. Odvětil jsem krátce a docela nezaujatě. Mezitím jsem se díval na oblohu, ovšem slova při pohledu na ni očividně nepadla.

Music World
GM

Nějak se do kasy nedíval, protože ho očividně zaujalo něco úplně jiného. Vzadu totiž v nějakým kumbálu či co to viděl jakousi zlatou desku, když jsi ji uviděl došlo ti, že je to něco jako klenot celého tohoto obchodu. Hej kámo... Neustřelím ti tu tvou zasranou palici, když mi doneseš to zlatý cédo tam vzádu, jasný kurva?! Vydal ze sebe týpek s nabitou devítkou a znovu ti vystřelil kousek vedle hlavy, vzhledem k tomu, že zbraň na sobě měla nějaký speciální tlumič nešli výstřely ani moc slyšet a tak nevzbudili žádnou pozornost.

dom Ayatsuji
Ayatsuj

Po sprche som sa vybrala dole a dala si ešte niečo podzub, teda nejaké mrazené ovocie či čo som to v chladničke mala, pripravila som si niečo na ďalší deň do školy a po tom som znova pomaly a opatrne vyšla hore, ani som si nevšimla že tam Yakumo nie je. Vošla som do izby, hodila na sebe nočnú košeľu aj keď bolo ešte svetlo a s menším povzdychom som sa zvalila do postele.

Ulice Karakura Town
Kira

Škola mi skončila a tak jsem se vydal přímo domů. Dneska byla ve škole docela nuda a tak můj výraz ve tváři nebyl příliš přívětiví.

Dům - Kira

Když jsem došel domů první co bylo že sem hodil boty do botníku a vydal se po schodech nahoru do svého pokoje.. Čau mami.. Křikl jsem po cestě na svou matku ať už byla kdekoliv, musela to slyšet.
Vešel sem do pokoje a hodil tašku k posteli na čež jsem se koukl na rozvrh hodin co se mi válel stole Héé? Zejtra 2 hodiny matiky ? To snad ne.. Odfrknul jsem si a shodil jsem ze sebe svou školní uniformu s trikem. Udělal jsem stojiku a zády jsem se přitiskl ke zdi, rukama jsem začal tzv. klikovat že jsem se vždy hlavou skoro dotknul země.. Posiloval jsem takhle cca 30 minut v kuse.

Music World
Thomas
"Klíííd."
tohle se mu nelíbylo navíc ,tenhle blázen by byl schopný ho zatřelit hned po tom co mu to cdo dá ale zlaté cd Stonů..navíc podepsané mu prsotě dát nemohl.
"Hale to zlatý cedo je sice pěkný, ale neprodáš ho nemá totiž vyčíslitelnou hodnotu. Existuje jen pár maníků co by ho byli schopní koupit,ale ty se zas budou moc ptát jak si k němu přišel."
snaží se mu vymluvit odcizení asi té nejcennější věci v obchodě . Pro jistotu ale jde pro cedečko. Cetou přemýšlí jak by se mohl toho idiota zbavit. Je ale celkem rád,že aiko nešla s ním další člověk ,by tu byl...
Snažil se uklidnit. Disk byl nejspíš zarámovaný a zasklený ..takže možná kdyby ho přetáhl tím ... potřeboval se zbavit zbraně.

Takai

Dle rozkazu jsem se flákal po lidském světě, tedy přesněji ve městečku Karakura a dosti zdařile simuloval činnost. Ve zkutečnosti jsem se ale zašíval a doufal že nenarazím na problémy.

Soshi Danshaku- městský park poblíž školy

Dorazil jsem do parku a tak nějak jsem koukal do blba...z "přemýšlení" mě vytrhla malá, ústa připomínající díra na nebi, a z ní vyskočivší postava. Dopadl jen pár metrů ode mě. Začal jsem si ho prohlížet. Nijak zvlášť, ale myslím, že věděl, že na něj koukám.

dům - Kira
Kira

Když jsem skončil posilování, svalil jsem se na záda a zadíval jsem se do stropu. Opravdu jen z řídka jsem přemýšlel o vážných věcech ale nad tímhle jsem se docela zastavil. Přemýšlel jsem nad tím jaký by to bylo kdybych byl něco víc než člověk, nebo kdyby na světě existovalo něco víc jen obyčejný stereotypní život... Přemýšlel jsem pár minut ale pak jsem si jen znuděně promnul oči a vyskočil na nohy. Měl sem všeho plnou hlavu a tam sem se šel provětrat ven.. do kapes jsem si nacpal peněženku a pár věcí jako mobil apod. a pomalu jsem vyrazil do místního parku kde se dá dobře odreagovat.

Park
Kira

Došel jsem do parku a ladným krokem jsem došel k nejbližší lavičce kde jsem si sednul. Jentak jsem koukal po okolí a letmo jsem pohledem přejel po nějaké pěkné slečně co zrovna procházela kolem.. Dnešek byl na můj vkus až moc nudný..

Park

Když jsem se tak procházel malým parkem všiml jsem si chlápka co na mě s otevřenou pusou kouká.
Na co čumíš vole?
zeptal jsem se ho neurvale a v klidu pokračoval po cestě.

Soshi Danshaku

To bys nepochopil, u vás asi padají lidi z oblohy pořád... řekl jsem kysele a dál jsem na něj koukal...bylo mi na něm něco...povědomého. Nevím, co to bylo, ale určitě jsem už toho člověka...nebo něco jemu podobného někdy viděl. Nebo cítil.

Letecký klub Karakura


Posadil jsem Zodiaca na zem a dorolloval k hangáru. Vypnu motor, vyskočím ven a za ocas ho zatáhnu dovnitř. Špalky, zamknout a už si to šinu do baráku. Jako vždycky pověsím klíče na věšák a zapíšu do knihy čas letu, trasu a stav paliva. Cestou ke skříňce přemýšlím, v čem byl takový problém, že na zálet museli volat ,,toho evropana,,. V klidu se převléknu a vyrazím směrem domů. Cestou vytáhnu telefon a vytočím Soshiho. No tak, zvedni to ty prevíte... dělej....

Soshi Danshaku

Z "rozhovoru" mě vytáhne telefon s melodií bratránka. Vždycky, když mi volá, mám o něj strach. Zvednu telefon. Příjem? řeknu tázavě, ale z cizince oči nespouštím.

Martin Slingel - Okrajová čtvrť Karakury, cesta do centra


No sláva, čau, kde tvrdneš??? Napodobím hlas zodpovědné matky: Doufám že jsi doma a učíš se. Pak přejdu zpátky na svůj normální ton... a jestli ne, máš u mě malé, bezvýznamné plus.

Soshi Danshaku- park

Učit se? Si upad, ne? řekl jsem trochu uraženě a pak jsem dodal: Když už jsme u toho padání, právě spad z oblohy nějakej chlápek...jsem v parku a je tu celkem málo lidí. Cítím v kostech, že se něco semele...Přijď, bude sranda, bratránku, jako vždy... se smíchem jsem zavěsil a dál si prohlížel onoho cizího muže. Docela robustní, dobrá stavba těla, vypadá to, že se umí prát.

Martin Slingel - Park


Fajn, hned tam budu, už jsem prakticky za rohem. S tím položím telefon a dám se do klusu. Během cesty uvažuju... Spadl z oblohy??? Dneska nelétal nikdo kromě mě, a padáku jsem si taky nevšiml... no uvidím. Po asi pěti minutách běhu dorazím do parku. Hned uvidím Soshiho a vydám se k němu. Čau chlape, tak kde máš toho parašutistu???