Ostatní prostory ve městě

Dům rodiny Saitou
Yakumo

Jen se arogantně zasměji a mávnu rukou, saniťák to určitě pochopil jako největší vrchol ignorace a opovrhovanosti.. Tak tedy bych měl jít do nemocnice, jak totiž vidím zdejší lidé již nemají žádnou morálku. Řekl jsem a dal své ruce do kapes, zrovna okolo jel pofiderní taxík, proto jsem neváhal a jednoduše ho zastavil.. Pověděl jsem mu kam jedu a už jen čekal, až se dostanu k nemocnici.

Pokračuji v nemocnici. =D

Music Word aneb prace prace prace
Thomas
Šel rovnou do obchodu ani se nezdržoval doma.
"Zdravím tati. Já už to vemu jen si představ že tenhle rok letěj motorkáři asi si seženu motorku ... ne spíš začnu sportovat jinak se v tý škole budu fakt hodně nudit. Dneska nám všechno odpadlo no děs."
prohlásil.
" tak co nějaká nová alba ?"
usmál se tak trochu doufal že bude moc něco vybalit a pouštět to tu. Navíc ho čekal dlouhý den s muzikou zatím jen mohl konstatovat, že si neudělal moc přátel ,ale bylo mu to srdečně jedno.

Music World
Fotřík

Hééé.. Jakto že jsi tu tak brzy? To vám odpadla škola? Zeptal se tě tvůj otec a poté si tě vyslechl.. Hmm, takže jsem měl pravdu, tak já stejně musím jít pryč a moc se mi to tu nechce zavírat. Když teda budeš tak hodný a převezmeš to za mě. Dokončil a pomalu si z věšáku vzal svůj kabát. Tak já teda mizím, vzadu jsou nějaký nový alba, už ani nevím od koho. Řekl spolu se zavřením dveří od krámku.

Thomas
"Ok když tak počkej než to vybalí ma pak to tu vezmu stejně nemám co dělat."
šel se dozadu podívat na ty cd-čka bylo toho dost zdálo se že poslední dny byli bohaté na pořádnou hudbu takže cokoliv co mělo zvuk tu bylo navíc se podařilo získat i pár soundtracků z anime a tak prostě to vypadalo na pořádnou hudbu a den trávený s ní jen c dovybavil převzal práci na prodejně.

Mamino Do jo

Dnes ráno som neskončila v škole, ako väčšina spolužiakov. Miesto toho som ostala doma a snažila sa postarať o mamu. Chrípka je svinstvo. No keďže Do jo musí fungovať ďalej, na večer som sa vybrala doň, oddirigovať tréning.
Celý deň uplynul rýchlo a po príchode do Do jo som zistila, že mama nebola jediná chorá. Asi tretina dievčat neprišla. Takže v škole by omluvenku mali vziať dobre. Nie málo z nich chodí na tú istú, čo ja. Povzdychla som si a vošla dnu.
Po pol hodine rozcvičky a behania nasledovalo opakovanie jednoduchých techník a dáke ukážky so "služobne" najstaršou "kolegyňov" . Tj. s Hugaji Kami, mojou kamarátkou a susedkou. Chodila do Do jo skoro tak dlho, ako ja. S ňou sedím aj v škole v lavici.
Po dokončení tréningu sme sa rozhodli zájsť do Ichiruka Ramenu a tak sme teraz na ceste tam. Ségra ide snami.

Dom Ayatsuji
Ayatsuji

Keď sme prišli pred môj dom tak som sa s pomocou Yakuma ako tak postavila a počas toho ma podopieral som s menšími bolesťami podišla ku dverám, s tašky som vytiahla kľúče a odomkla som pri čom som sa na Yakuma usmiala, cíť sa tu ako u seba doma.. heh aj keď nemáme plazmu. Zaškerila som sa a s jeho pomocou som vstúpila dovnútra, vládol tam taký menší neporiadok, inak to tam vyzeralo ako v každom normálnom rodinnom dome. Mal dve poschodia a keďže bola dole obívačak a tak, mohlo Yakumovi dojsť že izba je hore po schodoch.

Dům Ayatsuji
Kami (Yakumo)

Pomalu jsem vešel dovnitř a podíval se všude okolo.. Hmmm.. Vydal jsem ze sebe a sedl si na gauč nebo spíše lehl, což zaplnilo i celé místo na něm. Připadá mi jakoby mě každý využíval jen pro své dobro, připadá mi jakobych byl pouhá loutka, co má sehrát divadlo a už se nikdy nevracet, to je můj opravdový život? Pomyslel jsem si při pohledu na mou zvedlou ruku kryjící světlo ze žárovky na stropě.

Dom Ayatsuji
Ayatsuji

Eh.. stalo sa niečo? Yakumo-kun? .. chcel by si niečo .. na pitie? jedenie? alebo niečo? stačí povedať ja ti niečo donesiem. Usmiala som sa oprela som sa o gauč aby som udržala rovnováhu. Spravila som chybu? zobrať ho sem? nevyzerá zrovna najšťastnejšie. Rozmýšľala som a snažila som sa mu niečo vyčítať z tváre.

Dům Ayatsuji
Yakumo

Hmm? Podíval jsem se na Ayatsuji, když se mě začala různě vyptávat... Vodu prosím, ale jen čistou vodu nic jiného, to by mi mělo stačit. Řekl jsem a podíval se směrem na lustr. Jsem jen nástroj? Jsem vůbec člověk? Proč se mi zdá jakoby celý svět jen mou osobu využíval, najdou se vůbec výjimky? To všechno mi stále probíhalo hlavou při dívání se na onen lustr.

Dom Ayatsuji
Ayatsuji

Po chvíľke tackania som doniesla Yakumovi pohár vody a položila ho na stôl kúsok od neho. Po tom som sa unavene zvalila na druhý gauč. Bolo vidieť že ma tá chvíľka chôdze na zranených nohách dosť vyčerpala a ja som dúfala že sa mi moc neotvorili rany po črepoch. Moc som si to však nevšímala a pozerala som sa na Yakuma. Eh.. Yakumo-kun.. síce moc neviem čo sa tam.. u teba stalo ale.. ďakujem ti, myslím že bez teba by som dopadla oveľa horšie, šepla som pri čom som sa trošku začervenala no neodvrátila som od neho pohľad.

Akira - dům rodiny Saitou

Stál jsem před vchodovými dveřmi, chvíly jsem váhal. Vytáhl jsem z kapsy klíč , odevřel jsem dveře a vstoupil do domu. Položil jsem si své věci do obýváku a šel se podívat do třetího patra na tu spoušt. Všude se to tam hemžilo samými ostrými střepy. Zítra to tu celé uklidím, přeci to byla z části moje vina. Sešel jsem do prvního patra a sedl si na prostorný gauč. Zapnul jsem televizi a přepínal kanály, díval se kde co všude dávají.

Dům Ayatsuji
Yakumo

Měl jsem stále ten zamyšlený pohled, i když Ayatsuji něco pronesla.. To je dobrý, byla to má povinnost, nejspíše.. Řekl jsem si tiše a opět zvednul svou levou ruku směrem k lustru, nevěděl jsem nic, absolutně nic, vypadalo to spíše, že mě všechno trápilo, ale jako kdybych nevěděl přesně co, to bylo to nejhorší.. Jsem loutka? Jsem člověk? Co jsem vůbec zač.... Já už ani nevím, připadám si jako člověk, kterého stále k něčemu někdo využívá nic víc. Pomyslel jsem si krátce a stále se díval na svou ruku.

dom Ayatsuji
Ayatsuji

Chvíľu som sa ešte pozerala na Yakuma no keď to vyzeralo že sa zbláznil a začal ohmatávať niečo vo vzduchu tak som s ťažkosťami vstala a doslova som sa naňho zvalila. Yakumo-kuun! prosiim mohol by si sa prestať takto správať? spýtala som sa ho detsky a zahľadela som sa naňho takými veľkými očami.

Dům Ayatsuji-sama
Yakumo-sama

Eeeto... Jak to myslíš? Já se chovám zcela normálně, jen zrovna nad něčím přemýšlím. Řekl jsem ji docela v klidu a stále se díval na lustr, jak smyslů zbavený, moje slova by se není měla brát na lehkou váhu, jelikož jsem nebyl zcela normální, čekal jsem však že si toho Ayatsuji všimne, ale kdo ne. Poté jsem si ze svého lehu normálně sedl a trošku se napil vody, stále jsem však měl ten zamyšlený pohled.

dom Ayatsuji
Ayatsuji

Trochu s obavami som si prezerala Yakuma až som mu jemne chytila hlavu do rúk a namierila som ju na seba, pomaly som si o jeho čelo oprela to svoje a zavrela som hlavu. Yakumo_kun.. čo ťa trápi? spýtala som sa ho potichu a tak starostlivo a stále som pri tom mala zatvorené oči. horúčku nemá.. hmm.. pomyslela som si keď som necítila nejaký zvlášť veľký teplotný rozdiel medzi jeho a mojím čelom.

Přisockován u Ayatsuji xD
Yakumo

Eeee... Nic mě netrápí. Odvětil jsem krátce a znudeně, když mou hlavu opřela o její čelo. Poté jsem se jen podíval na sklenici vody.. Tebe taky někdo stále využívá, ale ty jsi voda... Já jsem člověk, tak proč? Běhalo mi v mé hlavě plné nejasných otázek, na které jsem neměl ani zdaleka jedinou odpověď, po chvíli jsem svůj pohled věnoval již Ayatsuji a čekal, co mi udělá, nebo spíše jak na to zareaguje.

dom Ayatsuji
Ayatsuji

Prečo mi to nechce povedať? rozmýšľala som a otvorila som oči, zachytila som jeho pohľad no po tom som dostala neskutočnú chuť pritisknúť si ho bližšie čo som aj urobila, hlavu som mu zatlačila na hrudník a začala som sa mu tak trocha hrať s vlasmi.

Dům Ayatsuji
Yakumo

Eee? Vydal jsem ze sebe, to však už můj obličej skončil v jejich prsou, no nebránil jsem se a moje povaha se trošku opět změnila... Jen jsem v nich ležel a ležel a čekal, zda-li mě odtrhne či ne, bez jakéhokoliv slova jen možná se slinou stékající po mé bradě jsem si ten krátkej výlet užíval.

dom Ayatsuji
Ayatsuj

Stále som sa mu hrala s vlasmi keď tu som pocítila na hrudi taký vlhký pocit. Trochu som sa začervenala a zarila som sa prstami do Yakumovej hlavy. Yakumo_kun. .ty slintáš? spýtala som sa ho sprisahanecky no z môjh ohlasu sa nedalo vyčítať či mi to vadí alebo nie.

Dům Ayatsuji
Yakumo

Nevěděl jsem, co dělat, no i přesto na její otázku odpověděl.. Eeeeeto, já? Né, určitě ne, to byl nějakej omyl. Odvětil jsem nervozně a Ayatsuji to nemohlo dělat moc dobře, tak přece jen, už to že jsem mluvil přes její prsa bylo trošku divné.. Líbilo se mi to však a proto jsem tam stále zůstával a nechtěl se nechat nikým odtrhnout.

dom Ayatsuji
Ayatsuj

Si úchyl... zasmiala som sa no robilo mi to celkom dobre a tak som len ostala tak, možno som ho mimovoľne trocha viac pritlačila na seba, zarila som si tvár do jeho vlasov a naplno som sa nadýchla, pri tom som však trocha zakašľala pretože ma z toho intenzívneho tlaku na hrudníku začínal dochádzať kyslík.

Dům Ayatsuji

Když slyšel, jak zakašlala okamžitě se od ní chtěl odlepit, ovšem byl to tak příjemný pocit, že to chvíli trvalo, no nějakou nešťastnou nejspíše náhodou jsem s ní akorát spadl na zem, poza vypadala docela zvláštně, ještě navíc když jsem byl dole a ona nahoře.. Hééééééé, gomene... Odvětil krátce a čekal, zda-li mi umožní vstát..

dom Ayatsuji
Ayatsuj

Trochu som zapišťala keď sme padali na zem no po tom sa to ani nejak nedá opísať. Keď tam na mne tak ležal tak som mala hlavu červenejšiu než dozretá paradajka a ruky som mala spustené tak, že som s nimi ani nemohla hýbať, tak som sa naňho pozerala len takým "pohľadom" a nasucho som otvárala ústa pretože som nejak nevedela čo povedať.

Dům Ayatsuji
Yakumo

Na mých tváří se objevila minimální červeň a já jen trošku pootočil svojí hlavou... Eeeto, nechceš náhodu ze mě slézt? Ne že by mi to vadilo, ale když takhle ležím není mi zrovna moc pohodlně víš...? Poté jsem položil svou dlaň na mé čelo a se zavřenýma očima oddechnul.. Fuu, tak? Zeptal jsem se ještě jednou.

dom Ayatsuji
Ayatsuj

Ehh eeeeh gomenasai. šepla som zbrklo a rýchlo som sa od neho odtiahla pri čom som sa zaklonila dozadu a "spadla" som nazadok pár centimetrov od Yakumových nôh. Na tvári som mala trocha zahanbený výraz a jednou rukou som si šúchala hlavu.