Thomas Brown

Jméno :
Thomas
Příjmení :
Brown
Přezdívka :
hibiki- ve smyslu hlučný
Fobie :
Strach nu nevím jestli má přesný strach jen obrovsky nesnáší úplné ticho dá se říct že i v úplném tichu slyší hudbu kterou si přehrává v mysli kdyby přišel i o tuhle možnost…
Věk :
18
Povolání :
Student – pomocná síla v obchodu s hudbou
Rodina :

Otec
Samuel Brown
Bývalý rebel a majitel krámku s hudebninami a hudbou tedy jediné Jirovy svatyně. Býval celkem výbojný, ale to tak nějak odeznělo s tím, když se měl prvního syna nyní je usedlí a asi jediný kdo tak trochu chápe Jirovy výstřelky.
Matka
Ami Brown
Překladatelka pracovně vytížená takže se zdá, že nemá skoro čas na takové věci jako je vařit. Nicméně získala si a usadila Keiichiho a mají se rádi. Navíc tvoří celkem stabilní rodinné jádro, i když trochu zvláštní.
Bratr
John Brown
Pan dokonalí jinak řečeno prostě někdo kdo je Jirovy předhazován kdykoliv něco provede. Daikimu je už dobrých 28 let je celkem úspěšný ekonom má snoubenku nikdy nezlobil a je prostě za všech okolností perfektní, klidný dokonalí. Naštěstí už s rodiči takřka nežije jinak by Jirovi pil krev
Sestra
Mary Brown
4 letá sestřička v podstatě vymodlené dítě. Jiro se ke své nelibosti o ní musí leckdy starat ,nebo jí vyzvedávat i když Aiko má Jira docela rada. Rodiče Aiko silně rozmazlují což je možná dobře ne b si tak trochu méně všímají Jira.
Koníčky :
Jeho koníček je pamatovat si nejrůznější skladby a interprety dokáže přesně říct kde, jaká deska vyšla a tak. Také rád prostě poslouchá věci.
Oblíbené :
Hudba…Takřka jakákoliv i zvuk kapající vody nebo ruch města bere, jako hudbu nenávidí jen vysoké tony jako sbíječky a tak. Navíc ačkoliv je hudbou třeba i déšť má pár písniček, které podle něj nejsou hudba dost možná to je tak že v nich nevidí rytmus. Nebo se mu prostě jen nelíbí. Dál má rád pěkné holky a celkem rád sportuje. Životně nutně potřebuje sluchátka a nějaké přehrávací medium toho si váží až moc. S ní všechno pokud to nejsou vyloženě chuťovky jako vnitřnosti nebo něco co se běžně nekonzumuje
Neoblíbené :
ignoranti, špatná hudba …a spousta dalších věcí
Vlastnosti :
Jiro je trochu rebel a trochu provokatér. I když nejlépe se dá vystihnout tím že je pravě takový jakou hudbu zrovna poslouchá dokáže být klidný mírný přemýšlivý i romantický a v mžiku přeřadí na agresivního rebela …. Je prostě hodně nevyzpytatelný
Závislost :
naprostá těžká závislost na hudbě a tom že jí slyší dokonce i když je donucen poslouchat okolí nebo když chce tak někde v jeho mysli pořád hraje hudba
Krevní skupina :
B
Výzor :
185 cm vysoký celkem pohledný a vysportovaný muž chodící v tom co se mu zrovna líbí léčky to jsou prstě jen dřiny košile někdy nosí zase kapsáče metalistické bundy kožené bundy prostě jak kdy jak kde a jak kam. Co má vždy jsou jeho traktoristická sluchátka připojená kabelem k nějakému mediu (lze i bezdrátové pak je ale potřeba trošku lepší medium)
Schopnosti :
Poslouchá je zvyklí poslouchat všechno i když to občas nevypadá, využívá toho, že věčně nosí sluchátka a lidi si myslí, že něco poslouchá on pak hrajíc si hudbu v duchu poslouchá je. Dokáže si zapamatovat určitý zvuk nebo stopu takhle je schopný se i efektivně učit prostě naposlouchvává věci. Jinak je odolný neb se občas o něco porve a tak dostane natřískáno nebo někomu natříská tak jako tak vydrží asi o něco víc, než někdo kdo nedostal ani ránu.Stejně tak se umí slušne prát jazykově zvládá tak angličtinu a celkem slušně japonštinu.
Obrázek :

Spoiler:

Životopis :
Theme 1: Zrození
Bouřlivá noc hodina určená spíš duchům a ne rození synům přesto je přes jekot větru v oknech a světla blesků slyšet dětský pláš. Pomalí teskniví pln bolesti pln šoku z toho že ho právě vytrhli násilím z bezpečí a tepla které tak důvěrně zná. Pláš pomalu překrývají slova, kterým není rozumět rachot vody zní jako nejtemnější bubny duše dítěte zpívá o tom že je mu určena cesta rebela….. Jo tohle by bylo narození pro mě ne to, jak sem se narodil: Bylo hezky skoro až romanticky hezky něco málo popoledni a jaro všude cvrkot ptáků a vůbec hezký pohled na svět a do tohoto pohledu se narodím já v klidu bez komplikací snad až na jednu malinkatou drobnost. Rozhodl jsem se, že světu ukážu co mi muže políbit a vylézám proto prdelí napřed. Prostě ideální vstup aspoň v tomhle když už si jeden nemůže vybrat hudbu.
Theme 2: Růst
No z malého mimina se stávalo malí škvrně od mala vyřvávající různých tóninách a vyžadující si pozornost publika skládajícího se z otce matky a bratra. Jo pak dokonalí prý tolik neřval to, že pan dokonalí na mě stčil(svedl) pár rozbitých hrnků ztracené peníze i to že mi do ruky strčil lahev od sava a do druhé víčko takže pohotovost a výplach vše bych překousl jen, kdybych už od mala neslyšel. Podávej se, co dokázal tvůj bratříček. Nasrat s bratříčkem mě vážně nezajímalo co nějakej bratříček a to mi mohli bejt dva nebo 4 bylo mi to jedno: Moje první slovo bylo bubny… kecám jasně, že to byla máma. Ale bubny by byli mnohem mnohem lepší. Každopádně sem se začal projevovat jako docela slušně hyperaktivní dítě z hrnců bubny a vařečky místo paliček jo zlomený vařečky sem měl na svědomí já a ani mi nesežrali, že to udělal pan dokonalí. Dokonce nedostal ani vynadáno za to že mě nehlídal. Je to možný no je. Říkám nespravedlnost už od útlého dětství.
Theme 3 Vzdor part 1
Moje první období totálního vzdoru vůči rodičům a hledání vlastní cesty začalo, když mi bylo hmm tak 10 možná 12. Nemohli jsme se shodnout absolutně na ničem na přístupu k učení. Mě prostě nebavilo se jen biflovat muselo to mít smysl a logiku muselo to mít rytmus ne jen nudnej text. Navíc sem hodně brzo, aspoň podle rodičů přišel do kontaktu s alkoholem a cigaretami. Neříkám, že to tenkrát bylo nějaký pošušňáníčko ani teďka moc cigára nemusím, ale prostě to byl způsob aktivního odboje. Táta i máma ze mě opravdu hodně rostli už tenkrát můj pokoj vypadal jako menší doupě nějakého vyznavače satana, nu co no můžu za to, že sem našel v tátově krámku sabaty, nemůžu. Nu tak jako tak jednou za čas jsem byl spíš mamou donucen trochu změnit výzdobu. Nejlepší by bylo, kdybych tam měl tabulky a různý neutrální věci jako pan dokonalí a poslouchat sem asi měl jen nějakou relaxační hudbu. Fuj. Všechno tohle se stupňovalo tak že sem párkrát utekl z domova. Nu nakonec sem se trochu sklidil ono žádná hudba není špatná a hlavně jsme se v mích 14 měli stěhovat do Karakura Town.
Theme 4 Karakura Town
14letý kluk noví velký město ještě chodící na základku navíc neustále poslouchající různou muziku a ne zrovna úplné zlatíčko. Tak to přesně jsem byl já alkohol cigarety to už jsem znal ale dál to nešlo. Spíš se vše začalo motat kolem různých bitek a tak zatímco pan Dokonalí trávil čas studiem a rodiče trávili čas opečováváním mé sestřičky, která se jim narodila asi byla důvodem našeho stěhování. Nu prostě zatímco všichni byli v klidu, já šel do jedný rvačky za druhou. Ne neuměl jsem se prát, moc, spíš jsem si vypěstoval pouliční styl boje a no ovládaní sebe sama v rytmu hudby. Boj bez sluchátek je prostě na nic. No řeknu vám, tohle období bylo dobou, kdy sem znal personál dětského oddělení všech pohotovostí a nemocnic v Karakura Town jménem. Bylo to období, kdy jsem se byl schopen rvát kvůli špatnýmu slovu nebo pohledu a vlastně i období kdy jsem pomalu začínal pracovat táty v krámě. Potřeboval to, musel se občas starat o sestřičku a no já měl přístup k hudbě. Takže oboustranný obchod pravda musel sem se naučit prodávat i věci, které podle mě prostě už nejsou hudba. Ale to se tak nějak vsáklo. Navíc to bezvadně pomohlo při učení se jazyku sice občas dělám chyby ale celkem už mám odposlouchány zakladní nuance.

Theme 5 Vzdor part2 aka Střední škola
Tohle už je jen tak rok zpátky možná dva čert aby se vyznal ve školských systémech Karakura Town a jen ten by věděl kdy kdo kam. Stejně si myslím, že to bylo brzo střední je zvláštní člověk se sice pořád pere ale nemůže moc kvůli dozorům a nenechaj ho poslouchat hudbu v hodinách. Teda pokud mimo velkých sluchátek nenosí ještě malá a nezakrývá je vlasy. Což občas dělám zvláště v hodinách, kdy se opravdu moc nudím. Takže skoro pořád ne předměty se dají, jen prostě člověk musí najít nějakou hudbu v tom a pak se to dá pamatovat a odvypravět učitelům. I když říkám škola je nuda spolužáci jsou hmm zajímavý hlavně spolužačky obzvláště některé by stáli za mnohem hlubší průzkum. Jestli mi rozumíte. Ale to by museli být trochu taky hmm přemýšliví občas mi věnujou moc pozornosti občas málo stejně tak já občas ignoruju je.. Zaleží na Tracku na písničce a tak. Lidi prostě taky hrajou hudbu teda aspoň myslím. Měli by, a když jí umíte poslouchat vidíte rytmus pohybů tak poznáte, co jsou zač. Ono to jde, i když vám řeknou, co poslouchaj, stačí se v tom trochu vyznat. Teda ne že bych to uměl, ale určitě to de.
Theme 6Budoucnost
Čas je svinstvo strašně moc letí nejenom že pan dokonalí už spokojeně vydělává nejenom, že sestřičce jsou 4 a já se musím o ni starat, ale tak nějak mě utíká spousta času troch usem se zklidnil i když úplně klidný nebudu nikdy nebo aspoň doufám, že nebudu. Každopádně to vypadá na spoustu zajimavýho času jen by to chtělo pořádnou hudbu ukecat tátu, aby trochu rozšířil obchod a vůbec. Nějak mi přijde, že svět toho nabízí mnohem víc než co už znám. Tak uvidíme, jak se říká. Pokud chceš dnes vyhrát řekni já věřím .


____________________

Schopnosti do budoucnosti
ovladání hudby zatím to mám jen hodně v plenkách (ohledně definování přesné schopnosti) ale myslím, že by to mohlo mít několik úrovní at už to že by ho styl hudby, kterou si přehrává, mohl ovlivňovat posilovat nebo hojit či tak, nebo by podobné mohl dělat i ostatním až po nějaké zvukové útoky pasti nebo třeba až něco jako Noell organon pro ty co znáte Gray mana.