Hledání zatraceného

First topic message reminder :

Spirit-sama vám dal úkol najít arrancara, který se jmenuje Suicida Ruin. Elisa ho zná- pracoval pro Spirita, než se šlo pro Hougyoku. Po návratu o něm nikdo nevěděl a Spirit-sama si ho nepamatoval...

Elisa Resta


Ze zaražení mě vytrhne až Suicidův hlas. Jistě že to je moje chyba... takhle se přítel nechová. Mrzí mě to... odpusť mi prosím.... Po tváři se mi začnou koulet velké slzy.

Lance

Kdysi jsem byl shinigami...než mě můj vlastní velitel nechal v Hueco Mundo. Obětoval nás, aby on sám mohl utéct a mě díky tomu považují za zrádce. Z prahu smrti mě zachránila Arrancarka. Díky ní jsem přežil...přísahal jsem na svojí hrdost, že shinigami ukážu, že nejsem obyčejný odpad který odhodí jak se jim to bude líbit. řeknu hrdě se vztyčenou hlavou. Je na mě vidět, že tyhle vzpomínky si připomínám často...aby mě hnali dopředu. Poté se podívám na Elisu a vezmu jí kolem ramen...

Suicida poslouchal nejprv Lance a pak se otočil zpět na Elisu. Není co odpouštět. Nemůžeš za to a já se obětoval pro splnění úkolu. Už něco Spirit-sama vymyslel s tím Hougyoku? v jeho hlase zněla radost, kterou jsi z něj ještě nikdy neslyšela. Asi byl opravdu rád, že ho někdo nepřišel zabít a mluví s ním.

Elisa Resta


Nechám se obejmout a utřu si slzy. Nevím, co chce s Hogyoku dělat a je mi to fuk. Když po mě bude chtít, abych pro něj něco udělala, nemám s tím problém, je to práce jako každá jiná, ale nepotřebuju, aby mi něco vysvětloval. Otočím se a podívám se Lancovi do očí. Mě teď čeká veselejší budoucnost.

Lance

Opětuju její pohled a usměju se. Není potřeba nic říkat.

Suicida se na vás trochu podezíravě podívá a pak se odmlčí. Vaše kroky doprovází ticho a tma. Takto jdete až do večera. Suicida se tváří, jako by chtěl jít dál, ale dívá se na vás a nakonec řekne: Utáboříme se...potřebujete si odpočinout. Máte oba málo reiatsu.
Sedne si, opře se o hůl a dívá se do dáli. Budu držet hlídku, vyspěte se... Jinak neříká nic.

Lance

Já můžu klidně pokračovat dál. Nechci se zastavovat tak blízko od cíle. řeknu s klidným výrazem. Pak si ale sednu, opřu se o skálu a v momentě usnu. Nestihnu ani nic jiného, pouze padnu únavou. Zranění se ještě zcela nezacelili a ta cesta sem byla poměrně dlouhá...

Elisa Resta

Beze slova se schoulím k Lancovi a usnu během další minuty.

Když jste se ráno vzbudili, Suicida seděl tam, kam si večer sedl. Vypadalo to, že se přes noc ani nehnul. Můžeme pokračovat...V noci tu byli nějací slabí hollow, neopovážili se blíž, ale kroužili opodál. Vyrazili jste. Po nekonečných dunách jste dokráčeli ke stěnám Las noches a do očí vás uhodilo světlo. Suicida zakřičel a zkácel se na zem. Oči měl přikryté dlaněmi a i přes ně bylo vidět, že krvácí ze sítnic. Ta bolest! Křičel a svíjel se.

Lance

Bez meškání ze sebe okamžitě stáhnu plášť. (Zbude na mě pouze mé bílé tričko) Rychle přehodím plášť Sucidovi přes hlavu abych zamezil světlu přístup k očím. Co nejvíc stíním jeho hlavě. V pořádku ? optám se po chvilce...

Suicida se zklidní. Chvíli leží a ztěžka oddychuje. Nehodlám plýtvat mé síly na to, abych to zahojil. Děkuji... Pak vzal plášť a držel si ho u očí. Pomalu se zvedl a pokračoval poněkud tápavě v cestě. Nahmatal Elisu a opřel se o ní. Šel kousek za ní a měl ruku na jejím rameni. Takhle jste došli až k věžím. Toudai na vás zamával shora a spousta arrancarů se otáčela za vaší trojicí.

Lance

Až teď si uvědomím, že bez mého pláště je mi plně vidět do obličej. I to že nemám ani úlomek masky ať už své reiatsu maskuju jak chci. Mávnu na Toudaie a pokračuju krokem stále dopředu...

// Přesun do laboratoře SPirit-sama