Schattengeist- Phateova postava

Jméno : Schattengeist

Přezdívka : Temnonoš

Fobie : Světlo (ale denní světlo už zvládá), Peklo

Věk : To se neví

Povolání : Loutka

Rodina : Jedinou rodinou byl jeho pán/paní- Bount, od kterého byl odloučen a nyní ho stále hledá (možná je to někdo ze studentů, kdo ví...)

Koníčky : nemá

Oblíbené : možná si časem najde něco, co ho bude bavit...

Neoblíbené : Hollow, shinigami, Peklo, všechno, co ho chce zabít

Vlastnosti : V hloubi duše je milý a lituje ztráty svého pána, navenek vypadá trochu vystrašeně. A samozřejmě je to loutka, takže nevypadá jako normální člověk...je levák.

Závislost : Hledání svého Pána

Krevní skupina : nemá

Schopnosti : Kromě toho, že umí celkem dobře zacházet s obouručním mečem, který může díky své síle držet i v jedné ruce, má tři základní schopnosti:

1. Pohled pekel a Slovo Pekel - Temnonoš má schopnost vyvolat u lidí iluzi toho, že vypadá jako nořmální člověk v kabátu a klobouku. Skutečnost je poněkud jiná. Ti, kteří vidí duše mohou pozorovat, jak mu skrz "lidskou schránku" prosvítá obyčejný zjev. Temnonoš nemá žádný problém vidět jak normální lidi, tak duše, shinigami, hollow apod. a nedělá mu problémy s nimi mluvit.

2. Choroby- Temnonoš má zajímavou schopnost a to moc ovládat ty nejzávažnější choroby- lepru, rakovinu, mor a jiné. Tyto nemoci proudí v jeho těle a on je dotekem může (ale nemusí) předat dál (vlastně to vypadá tak, že "oběti" prorazí hruď a sáhne mu na srdce). Jeho schopnost tu ale nekončí. Pokud má dostatečný důvod nebo citovou vazbu k jinému člověku, může ho těchto nemocí zbavit.

3. Meč zjizvení- Každá rána mečem se dá jen velmi špatně léčit a i když je vyléčená, zbyde po ní černá jizva.

Obrázek :

Spoiler:

Meč:

Spoiler:

Životopis :

Kapitola první: Začátek

Býval jsme ještě malou, novou Loutkou, když mě objevil můj pán. Chodili jsme po světě a když bylo potřeba, bránil jsem jeho a on mě. To byly časy. Kéž bych tak věděl, co způsobuji svým bezduchým chováním. Můj pán to ale věděl moc dobře. Od mého začátku jsme prošli tolika místy a tolika událostmi...netušil jsem, že to všechno byla moje vina. Jen jsem bojoval a dělal, co mi můj pán poroučel.
Prošli jsme snad celý Svět. Navštívili jsme Londýn roku 1665, prošli jsme Saharskou pouští, zavítali jsme do Severního Německa a Polska v letech 1939-1945 a jednoho srpnového rána jsme dorazili i do města jménem Hirošima. Tam jsem svého pána viděl naposledy. Shinigami se domákli, kdo dělá tyhle neřesti a jelikož jsme byli na jejich území, začali jednat.

Kapitola druhá: Ztráta

Proti tolika shinigamim jsme neměli šanci. Oháněl jsem se mečem, ale můj pán tam jen stál a čekal na osud, který se měl stát. Když ho poprvé probodli, zůstal jsem stát jako opařený. Můj pán umírá. Zabodl jsem meč do země a klekl jsem si. Čekal jsem na jeho duševní pohřeb jako na vlastní smrt. Jeden shinigami v bílém rouchu mu strhl černý křížek z krku a hodil ho do prachu. Pak se otevřela brána Pekel. Jistě, nic jiného by taky můj pán čekat nemohl. Peklo na něj čekalo už hodně dlouho. Ani jsem nevěděl, jak se to stalo, ale v jednu chvíli jsem se vymrštil a vskočil jsem do Pekelné brány spolu za svým pánem. V tom okamžiku jsem ztratil vědomí.


Kapitola třetí: Peklo

Když jsem se probral, nevěřil jsem vlastním očím. Všechno bylo ponořené do temnoty nebo hořelo. Kolem byl slyšet lidský křik, který každou chvíli utichal a měnil se v hrobové, hrůzu nahánějící ticho. Vydal jsem se rovnou za nosem. Nebyly tam cesty ani budovy. Všude jen oběti, vrazi, kacíři, pláč nebo ticho. Náhle se za mnou ozvalo: "Ty...". Otočil jsem se a zadíval se do očí starci, který na mne ukazoval. "Ty jsi ten, kdo mě zabil." Ostatní duše zpozorněly a otočily se na nás dva. Matně jsem probíral tváře, abych si vzpomněl, když to stařec vyřešil za mě: "Tebe jsem potkal v Hirošimě, než se to stalo. Jsi vrah všech okolo..." Konečně jsme ho poznal. Jeho popelavá tvář byla již stará a seschlá, ale věděl jsem, kdo to byl.
Tasil jsem meč, protože ostatní se ke mě začali přibližovat a začali na mě křičet. Rozeběhl jsem se směrem od nich a běžel pořád dál a dál. Cestou jsem potkával další, vyhublé osoby, nebo osoby bez masa...Bylo to hrozné. Proběhl jsem celé Peklo, můj pohled byl vystrašenější, než malé děcko v první školní den, ale pána jsem nikde nenašel. Kdo ale našel mě, byla Pekelná hlídka. Několik jsme jich pobil, než mě chytli.
Způsobili mi ohromnou bolest jak na těle, tak na duchu, a pak mi "pomohli" dostat se ven, protože do Pekla patří jen bytost s duší.

Kapitola čtvrtá: Současnost

Když jsem vypadl z pekelné brány, zjistil jsem, že doba poněkud pokročila. Křížek na zemi už dávno neležel, asi ho někdo sebral...Každopádně město bylo živé, plné emocí. Dopadl jsem na dlažbu a v hlavě jsem měl ještě stále temné myšlenky a obrazy lidí. Do pekla se již nehcci nikdy vrátit. Pokud mám moc nad nemocemi, můžu odčinit to, co jsem udělal v mém minulém životě. Nemusím sloužit jen k zabíjení, mohu i léčit. A pokud budu léčit, možná v Pekle neskončím...
S těmito myšlenkami jsem vykročil vstříc novým zážitkům, které mne čekají...



Poznámka pro vás: Kdokoliv z vás může najít černý křížek, kdo ví, co bude potom...

Další char, který jsem hltal. Výborné nápady, to se ale od tebe dalo čekat

POVOLENO

BTW: Máš skype ? Chtěl bych se s tebou na nečem domluvit

ICQ: 237 182 692

Skype: Šermířák

Nepovoleno je to sice hezký, že budeš léčit a podobný blbosti, ale něco jsem řekl a nemíním z toho ustoupit. Navíc jsem ti to i přes PM zakázal..

Jo, já vím, přečetl jsem si to ais deset minut po postu.
Tak nic...